Kniha Nahá Afrika popisuje naši dvouletou cestu po celé Africe, která byla ve svém rozsahu a stylu unikátní. Popisuje cestu stopem a pěšky přes 27 afrických států a dalších několik zemí Asie a Evropy, které jsme během této cesty navštívili.
Kniha se zaměřuje zejména na divoké domorodé kmeny celého černého kontinentu, a to nejen na jejich exotický vzhled, ale také na jejich náboženství, kulturu a charakter. 98 stran textu popisuje ty nejzajímavější události, které jsme mezi divokými kmeny zažili. Leckdy šlo o život, jindy byla setkání veskrze příjemná.
Páteř knihy tvoří 128 stran fotografií převážně nahých domorodců z celého kontinentu. Dotýká se také potápění na těch nejlepších afrických lokalitách, mezi žraloky.
Nahá Afrika vyšla na konci roku 2006 u vydavatelství Mladá Fronta.
S knihou úzce souvisí také výstava Nahá Afrika, která právě putuje českou zemí.
Zdejší šaman nás na okamžik zahlédl a nám bylo ihned jasné, že tím naše návštěva končí. Nenávistně zlostný pohled a neuvěřitelná, nepopsatelná vnitřní síla nás sežehla od základů a hnala daleko pryč. Kdo by snad nevěřil africkému voodoo, měl se přijít podívat na tohoto muže a udělat si tak objektivní názor. To už není člověk, ale samotný ďábel. Jestli tento člověk nežije z větší poloviny v pekle, tak jen proto, že by se ho tam báli. Samo peklo na nás plivlo ohnivou slinu a ohořelé surovou zkušeností nás zahnalo dál.
z kapitoly Etiopské údolí Omo – Černý poklad afrických pralesů
Tajnými chodbami se tedy spouštíme do neznáma. Dostáváme se do jednoho z kostelů, který je kompletně vytesán v půdorysu kříže. Je to neuvěřitelná stavba. Interiér nahání hrůzu. Bílí rytíři v blýskajících se brněních tu svými kopími drtí čerty vyskakující z pekla. Obrazy jsou nasvíceny odlesky světla od drahokamů zasazených v obrovských majestátných křížích zdobících stěny a rohy. Pomalovaná plátna nesou podobný vzkaz jako obrazy. Když vidíme černočerného svatého muže s havraními kudrlinami a ještě myslíme na ty domorodé muže z okolních pralesů, nemůžeme se zbavit podivného dojmu, že jsou až moc podobní těm obyvatelům pekla z osm set let starých obrazů.
Srdce nám svírá dojem, že toto místo upadlo do prokletí, že tu snad ani nikdy nemělo stát.
z kapitoly Hluboká Lalibela
„Hum .... hum .... hum .... hum .... hum“ ozývá se z masajských hrdel hřmotný rytmický pokřik a jeden začíná skákat do rytmu.
Skáče výš a výš, až jsou skoky opravdu vyšší, než by člověk čekal. „Hum ...... hum ...... hum ..... hum“ stále hlasitěji, se stále většími mezerami, protože skoky jsou vyšší a vyšší.
Masaj již skáče tak vysoko, že to snad ani není možné, ale vidíme to na vlastní oči.
Přidává se druhý a po chvilce mi naznačuje, abych se přidal také. Posilněn jejich dýmkou odrážím své tělo z bílého písku do rytmu skoků, které stále natahují. Euforie stoupá a skoky jsou neuvěřitelně vysoké, ale ladné a jemné, jakoby ani svaly nebyly používány.
Zdá se mi, že již téměř létám, ve vzduchu mě drží nepopsatelná energie, kterou Masajové svým rytmickým zpěvem vytvářejí. „Hum ....... hum ......“ zní stále do kola a mladíci skáčou snad půl metr nade mne, je to neuvěřitelné. Jejich měkké a dokonalé skoky se zrcadlí v tyrkysové vodě oceánu a černé copánky jako by líbaly azurové nebe.
Skáčeme stále dále a nevnímáme svá těla, jen duše odpoutaná od hmoty se vznáší nad pláží a medituje masajskou mantrou.
z kapitoly Masajská levitace na Zanzibaru
V současné době pracujeme na další knize, tentokrát o Mali a Západní Africe. Podívejte se na některé fotografie z této knihy.
