Nahá Afrika

navigace


Lidé

Okno do Afriky

Deka. 
Polonahá žena kmene Surma se pyšní zdobeným terakotovým talířkem pelele ve rtu. Oblíbeným oděvem surmských žen je hrubá deka svázaná na rameni. Často se také zdobí jednoduchými náramky z korálků. Hlavy nosí oholené, někdy zdobené proužkem vlasů. 
(Etiopie) Nahá Afrika. 
Původně středoafrický kmen Himbů dnes najdeme zejména v severní Namibii. Himbové jsou proslulí svým unikátním zdobením a barvením těla, ale také neutuchajícím vztahem ke svým tradicím a neochotou přizpůsobit se civilizovanému světu. Přes velký tlak zůstávají tito lidé svobodní a nezávislí. Mladá dívka kmene Himba se právě potřela tradiční směsí másla a červené hlinky. Kmen Himbů nebo také Owahimbové patří do skupiny národů Bantů. 
(Namibie) Veliký terakotový talířek pelele. 
Žena etiopského kmene Mursi má ve spodním rtu nebývale velký terakotový talíř pelele neboli labreta. Propichování nebo prořezávání rtů můžeme pozorovat prakticky v celé Africe, nejvýraznější je ovšem právě u kmenů Mursi a Surma v Etiopii, a také u kmene Sara-Kobo v Čadu. Talířky se v jiných místech vkládají také do horního rtu, například v Súdánu, nebo dokonce do obou rtů, jako tomu bylo třeba ve Středoafrické republice. Ve spojení s velkými talířky v uších a výrazným jizvovým tetováním s velmi hlubokými zářezy je deformace těla leckdy opravdu neuvěřitelná. U některých kmenů znamenají jizvy na rukou nebo břiše počet zabitých protivníků. Je to vlastně jakási prestižní a úctyhodná ukázka síly. 
(Etiopie) Krásná mladá mursijská dívka. 
Svou nahotu zdobí domorodá dívenka jen barevnými korálky a nápadným jizvovým tetováním. Na oholené hlavě má jen tradiční estetický pásek vlasů. V uších nosí dekorativní terakotové talířky. Mursiové jsou sice ve válečném stavu s některými sousedními kmeny, ale například s kmenem Kwegu udržují dobré vztahy. 
(Etiopie) Bambarský chlapec. 
Také v západní části Mali mají domorodé kmeny své specifické variace účesů. Téměř v celé Africe si ženy a děti zakládají na různorodých, pestrých a nápaditých účesech, které vytvářejí i po několik dní. Bambarové jsou zruční i v barvení látek. Oblíbili si zejména barvení blátěnou batikou, při níž se barva opakovaně nanáší na místa na látce nekrytá blátem, čímž vzniká kontrast mezi tmavými a světlejšími místy. 
(Mali) Domorodci. 
Nazí muži kmene Surma v jihozápadní Etiopii. Surmové při sobě často nosí samopaly typu Kalašnikov, které mění s jihosúdánskými kmeny v kurzu - jeden samopal za jednu krávu. Jsou to nebezpeční bojovníci žijící stále na kmenovém území, kde mezi jednotlivými kmeny nepanují přátelské vztahy. Cesta na území jiného kmene je často doprovázena bojem. Zvláštností tohoto kmene jsou vzájemné brutální krvavé boje dřevěnou holí donga. Muži se dělí do čtyř skupin podle stáří: Lusi - chlapci, Tagaj - mladíci a bojovníci, Rori - vážení muži a starší, Hiri - nejváženější starci. Fotografování provázela vzájemná nejistota a určité napětí. Nikdy jsme se necítili mezi těmito domorodci tak dobře jako například mezi Sambury v nedaleké severní části Keni. 
(Jihozápadní Etiopie) Přísná tvář. 
Přísná tvář surmské ženy. Obyvatelstvo Etiopie je směsicí etnických skupin, z nichž největší tvoří dříve vládnoucí Amharové žijící většinou na severu a v centru země. Druhou velkou národnost představují Oromové (Gallové), kteří obývají většinou východní a jižní oblasti. Úředním jazykem je amharština, i když se hovoří asi 70 různými jazyky (Encyklopedie Zeměpis Světa). Surmové žijí v jihozápadní části Etiopie při hranici se Súdánem. 
(Etiopie) Malý Himba. 
Dítě s ochrannými voodoo předměty. Také specifické čírko na hlavě má nositele chránit před zlými silami. Domorodí Afričané věří, že zárodkem nemoci nebo nezdaru je zlá síla nebo kletba vyslaná jinou osobou či duchem. S těmito silami pracují šamani, kteří také vytváří ochranné předměty. Děti jsou i přes bídné podmínky a leckdy i špatný zdravotní stav šťastné a rády se fotografují. Ve vesnici panuje celý den ospalá atmosféra horkého léta. 
(Namibie) Domorodá Afrika. 
Malijská žena kojí své dítě u životadárné studny daleko od své vesnice. Voda je v Sahelu neobyčejně vzácná. Dlouhá období sucha ničí kraj mezi Saharou na severu a úrodnou tropickou částí na jihu. Sahelský pás, dříve označován jako Súdán, se táhne od Senegalu na západě až po samotný stát Súdán na východě kontinentu. V této části Mali žijí většinou Bambarové a Fulbové. Pro tuto oblast je typické zdobení uší žlutými provázky a dvojité zářezy vedle očí. Součástí života je zde voodoo, pomalu vytěsňované islámem, který zakořenil v okolních městech. Proto má dítě nejen na krku, ale také na trupu ochranné kri-kri - předměty, do nichž šaman vložil kouzlo chránící dítě před zlými silami. Zemědělští Bambarové se objevují ve zprávách ze 17. století, kdy se jim podařilo vytvořit na troskách říše Mali dva státy - jeden se sídlem v Kaartě a druhý v Segu. Jsou také dobrými řemeslníky a obchodníky. 
(Mali) Surmská dívka. 
Nahá surmská dívka má záda zdobená tzv. jizvovým tetováním. To vzniká hlubokým zářezem a následným zasypáním otevřené rány popelem. Jizvové tetování je oblíbené i u dalších kmenů, jako jsou například Dinkové v Súdánu, kteří se navíc vyznačují třemi hlubokými rovnoběžnými zářezy do čela a spánků. Surmové žijí na pravém břehu řeky Omo, ve stejnojmenném údolí. Na západ od tohoto etnika žijí další surmické kmeny, jejichž vdané ženy si do rtů vkládají terakotový talířek - pelele. Při naříznutí spodního rtu se dívkám vyrazí čtyři přední zuby. Některé domorodé kmeny dokonce vkládaly talířky do obou rtů, například kmen Ubangi ve Středoafrické republice, nebo další jihosúdánské kmeny. Tito lidé se velmi obtížně fotografují, bývají agresivní a při prvním kontaktu s fotoaparátem většinou berou do ruky klacek nebo kámen. Jsou to pastevci a jejich život je spojen s přírodou. Oblíbeným nápojem Surmů je mléko s dobytčí krví. 
(Jihozápadní Etiopie) Arboro. 
Žena etiopského domorodého etnika Arboro. Toto etnikum žije v Údolí Omo spolu s dalšími unikátními domorodými kmeny, jako jsou Karové, Hamarové nebo Tsamajové. Pro ženy Arborů jsou typické náušnice ze šnekovitě zatočeného drátu, kombinace modrých, bílých a červených korálků nebo také mosazné a kovové spirály na rukou a kovové obruče na nohou. Nosí zástěry z kůže zdobené po stranách plechovými doplňky. Arborové jsou animisté. Vyznačují se dobře stavěnými prostornými chýšemi, střechy dělají ze snopů slámy a z dlouhých trav, které svazují do špičky. Nepatří mezi výrazně nebezpečné bojovné kmeny a dokonce se nechají poměrně snadno vyfotografovat. 
(Jihozápadní Etiopie) Těhotná žena kmene Muhakaono. 
Těhotná Muhakaonka míří do vzdáleného města Opuwe na pravidelný trh. Tam se bude snažit nakoupit nebo vyměnit potřebné věci pro svou rodinu. Žena nespěchá, času je v Africe vždy dostatek. Těhotných Afričanek a malých dětí je všude kolem plno. Domorodci mají vysokou porodnost, ovšem také vysoké procento úmrtnosti při porodu. Domorodé ženy rodí stále v chýši za účasti starší porodní báby. Kolem porodu se také provádí rituál za dobrý průběh a štěstí pro dítě. 
(Namibie) Rituál v srdci nahé Afriky. 
Surmické kmeny v oblasti hranic Etiopie a Súdánu patří k těm nejzajímavějším. Jsou to například etiopští Surmové a Mursiové, nebo jihosúdánští Tirmové a Suriové. Kromě talířků pelele se ženy zdobí také jizvovým tetováním a mosaznými náramky. Hlavy mají zcela oholené nebo zdobené úzkými pruhy vlasů. S těmito kmeny tu žijí také Bumové, jejichž ženy na krku nosí typické hnědé korále a propichují si spodní ret, v němž nosí ozdoby. Dále v Súdánské části najdeme Dinky s typickými štíty z buvolí kůže nebo také Šiluky na březích Nilu. Tato oblast je pro nezávislé cestovatele velmi nebezpečná, ale pouze tak lze ochutnat pravou atmosféru skutečně divoké Afriky. Přijedete-li teréním vozem nebo s karavanou průvodců, oslů a nosičů, zavřete si okno do opravdového světa těžko pochopitelné domorodé společnosti. 
(Jihozápadní Etiopie) Dívka. 
Krásná dívka etiopského kmene Mursi v zelených horách. Cesta k tomuto domorodému etniku není jednoduchá, cestovatel musí projít přes území, kde panuje válečný stav mezi jednotlivými kmeny. Lidé surmických kmenů jsou bojovní, agresivní a suroví. Muži jsou často ozbrojeni samopaly, ženy zase neváhají použít kámen. 
(Etiopie) Kouřící šaman. 
Samburové si zpříjemňují chvíle nejrůznějším kuřivem. Ani svatba není výjimkou. Zanedlouho bude mysl uvolněná a oproštěná od hmoty na zemi. Začíná výlet do světa fantazie. Běžně užívaným podpůrným kuřivem je v subsaharské Africe zejména marihuana, v saharské Africe je to hašiš. 
(Keňa) Náčelník kmene Samburu. 
Slavnostně oděný náčelník samburské vesnice si právě dnes bere svou šestnáctou manželku. Ta právě v nedaleké chýši prodělává ženskou obřízku. Mladší ženy zatím začínají stavět chýši pro novomanželku, zatímco starší ženy porcují maso a připravují oheň. Muži diskutují a zpívají svatební písně. Před chýší, kde vážené starší ženy provádějí obřízku, se řadí průvod žen s jedním oslem. Také ony již zpívají rituální písně. Děti si zatím nerušeně hrají. 
(Keňa) Náčelník vesnice. 
Himbové jsou animisté a součástí jejich života je silné voodoo. Misionáři se je i v těchto odlehlých místech snaží obléknout a naučit chodit do kostela, Himbové však odolávají. Starý náčelník má výsadní právo přijmout nebo nepřijmout cizince ve vesnici. Himbové jsou šikovní při výrobě náramků a ozdob s typickými himbskými ornamenty. 
(Namibie - Angola) Mursi s pokrývkou hlavy. 
Ženy Mursiů jsou ve zdobení velmi vynalézavé a nepohrdnou jakýmkoli materiálem, který je zaujme. Terakotové talířky mají pouze vdané ženy. Svobodné dívky se mohou zdobit jizvovým tetováním nebo talířky v uších. Terakotové talířky pelele se snad vyskytovaly také u několika domorodých kmenů v Malawi a to dokonce ve spodním i v horním rtu. Průměr talířku ve spodním rtu bývá až 25 cm, zatímco průměr talířku ve rtu horním dosahuje 15 cm. Po smrti manžela se ret ženě zcela odřízne. 
(Etiopie) Dívky Karo. 
Dívky kmene Karo v Etiopii. Na domorodé etnikum Karů má velký vliv spřátelený kmen Hamarů. Také mezi Kary je oblíbené jizvové tetování a hrozivá malba hlinkou a popelem na obličeji nebo hrudi. Karové žijí v údolí Omo a stejně jako okolní kmeny vyznávají tradiční domorodé víry (voodoo). 
(Etiopie) Tance Himbů. 
V minulosti žili tito lidé nomádským způsobem života a kočují dodnes. Zabývají se hlavně chovem dobytka, v současnosti také pěstují kukuřici, okurky a hořké melouny. Živí se mlékem, tvarohem, kukuřicí a také kozím a hovězím masem. Jejich tance jsou plné energie a radosti, doprovázené hlasitým rytmickým zpěvem a tleskáním. 
(Namibie - Angola) Bojovníci. 
Mursiové jsou obávaní bojovníci. Také oni při sobě nosí samopaly. S okolními kmeny jsou ve válečném stavu. Muži se často zdobí kresbami, někdy i po celém těle. Mursiové jsou animisté. Základem afrického animismu je snad víra ve velkého dobrého a také ve zlého ducha, kteří jsou obklopeni družinami dalších, menších duchů. Ti zprostředkovávají kontakt mezi velkým duchem a šamanem. Mursiové však nepatří ke kmenům, které vytváří voodoo masky, sošky či složitější předměty. 
(Etiopie) Kouř. 
Afričané jsou vášnivými kuřáky. Krom tabáku rádi degustují také marihuanu. 
(Afrika) Tváře. 
Samburští bojovníci mají na hlavách typická dlouhá péra zdejších ptáků, stejně jako pouťové růže. Také dlouhé spletené vlasy potřené červenou směsí másla a hlíny, nebo ornamenty a barevné korálky jsou pro tento kmen specifické. Samburové žijí v blízkosti kmenů Turkana, Rendil a El Molo vyskytující se na břehu jezera Turkana nebo také nepočetného kmene Njemsů a kmene Karamojů. Vyznávají animismus, součástí jejich života jsou bolestivé a kruté rituály jako například ženská obřízka. Jsou to pastevci žijící v oblastech, kde lze stále pozorovat značné množství divoké zvěře, například lvů, levhartů a také slonů. 
(Severní Keňa) Surmské ozdoby. 
Nahá příslušnice surmského etnika má ve spodním rtu terakotový talířek pelele. Surmové jsou animisté a středobodem jejich víry je nyjvyšší duch a pán deště Tumu. Ten řídí vše ve světě viditelném i neviditelném. Surmské společenství je takzvaně bez hlavy, je to společnost bez vůdce. Dříve se živili pouze pastevectvím a stále kladou důraz na krávy, které jsou jejich nejcenějším majetkem. Později však byli nuceni začít pěstovat základní suroviny. Rádi také loví - pytlačí v národním parku Omo. 
(Etiopie) Stará Himbka. 
Stará polonahá himbská žena obchází kolem své chýše. Himbka klade i ve vysokém věku důraz na správné zdobení a dodržování tradic svých předků. Sama dál tradice předává. 
(Namibie) Ozdobená Himbka. 
Mladá žena Himbského etnika má na sobě všechny specifické ozdoby pro tento kmen. Jsou to kravské uši na spletených a potřených dredech. Jakýsi mohutný věnec s dalšími kroužky. Příčný pásek a nezbytná mušle homolice zavěšená mezi prsa. Základem je však červená barva po celém těle a všech doplňcích. Také Himbové se někdy přizdobují jizvovým tetováním. 
(Namibie) Pekelná Afrika. 
Terakotové talířky ve spodním rtu bývají úctyhodně velké, až 25 cm v průměru. Talířky v uších dosahují asi 10 cm. Nejen muži, ale také ženy surmických kmenů bývají agresivní a při sebemenším náznaku konfliktu nebo jen při nepříjemném pohledu berou do ruky klacek či kámen. Důvody, proč si surmické kmeny vkládají do rtů pelele můžou být dva. Surmové tvrdí, že je žena s talířkem velmi krásná a je to tedy ozdoba a tradice. Druhým důvodem mohly být také nájezdy Arabů ze severu, kteří odváželi mladé dívky do harémů. Ženy s proříznutým rtem už nechtěli. Podle rozšíření v jiných částech Afriky se však lze domnívat, že tím pravým důvodem jsou tradice a pokyny předků. 
(Etiopie) Dítě v Sahelu. 
Západní Afrika je etnicky velmi bohatá. Žije tady mnoho kmenů proslulých pro své unikátní masky nebo sošky. Oblast byla v minulosti velmi bohatá na zlato, slonovinu a další produkty. Řecký historik Hérodotos v 5. století píše o prvních stycích se západní Afrikou: "Kartaginci nám říkají, že obchodují s lidmi, kteří žijí v části Afriky za Héraklovými sloupy. Když dorazí do těchto končin, vyloží své zboží, narovnají je úhledně na břehu, vrátí se na své lodě a vypustí kouř. Když domorodci uvidí kouř, přijdou na břeh a položí na zem jisté množství zlata výměnou za zboží a zase odejdou do určité vzdálenosti. Kartaginci pak vystoupí na břeh a podívají se na zlato, a když myslí, že je to slušná cena za jejich zboží, vezmou si zlato a odplují. Jestliže se jim to ale zdá málo, vrátí se na loď a čekají. A domorodci přijdou a přidají další zlato, až jsou Kartaginci spokojeni. Obě strany jednají naprosto poctivě, Kartaginci se nedotknou zlata, dokud se nerovná hodnotě nabízeného zboží a domorodci se nedotknou zboží, dokud nebylo jejich zlato odneseno." 
(Západní Afrika) Sikólio. 
Unavený pohled zkoušky odvahy. Zvláštní obrazce na obličeji Sikólia vytvořili Masajové po rituální obřízce. Takto symbolicky pomalován bude tři měsíce bloudit okolím, aby nebyl spatřen nikým ze své vesnice. Zkoušky dospělosti probíhají u mnoha afrických kmenů a leckdy jsou dosti těžké. Od odloučení přes lov až k soubojům dlouhými kopími. Teprve po návratu do vesnice se ze Sikólia stane konečně Morani - bojovník. Po vytvoření národního parku Serengeti byli Masajové vyhnáni až za jeho hranice, dnes žijí převážně na území Tanzanie a Keni. V okolí jsou také další domorodé kmeny jako například Tatogové u kráteru Ngoro-Ngoro známí svým jizvovým tetováním v obličeji, Kwaviové, Magatiové a dokonce i Bushmeni - tedy Křováci. 
(Tanzanie) Na zkoušce dospělosti. 
Mladý Sikólio je zahalen ve svůj černý háv. Pln emocí kráčí nezkušený, bolestivě obřezaný tanzanskou krajinou pod horou Kilimandžáro a přemýšlí o důvodech situací, které se v posledních dnech jinak klidného života odehrály. 
(Tanzanie) Sikóliové. 
Při zkoušce dospělosti, která probíhá po obřízce masajských chlapců, se musí adepti pohybovat tři měsíce mimo svou vesnici a nikdo z ní je nesmí spatřit. Pokud vše zvládnou, vrací se jako muži. Pro tuto příležitost nosí Masajové černá roucha a na obličej si malují rituální kresby. Stávají se z nich Sikóliové. Obřízka probíhá natažením předkožky penisu a následným useknutím ostrým kamenem nebo žiletkou. Několik dní před bolestivým rituálem jsou chlapci izolováni ve speciálních mužských chýších. 
(Tanzanie) Pohled Sikólia. 
Hrdost a nedostupnost, to je typická africká vlastnost lidí žijících v těch nejtěžších podmínkách. I při těžké zkoušce dospělosti si Sikólio zachovává svůj hrdý výraz. Tvrdost, syrovost, agresivita, brutalita, nezávislost... To jsou další tváře divoké Afriky plné magie a strachu, ale i krásy a opojení. 
(Tanzanie) Nahá Himba s kravskými uchy. 
Domorodá žena himbského etnika nosí na hlavě ozdobu z kravských uší. Ani ona není ve zdobení žádná amatérka a na svůj vzhled klade velký důraz. Himbky chodí nahé také na veřejnosti ve městech, kde vyhledávají trhy. Místní obyvatele to nijak nepohoršuje. Střet kultur je bezproblémový... 
(Namibie) Rudá žena. 
Himbská žena se všemi důležitými aspekty tradičního zdobení. Nedaleko odsud žijí poslední Křováci - Sanové, kteří jsou původními obyvateli této části Afriky. 
(Namibie) Nahá Muhakaonka. 
Muhakaonky se také rády zdobí barevnými pásky, náramky a přívěšky. Mnohé také nosí na krku rovnostranný kříž, který však není symbolem křesťanství. Muhakaonové jsou animisté a žijí ve své formě voodoo. 
(Namibie) Stařešina kmene Samburu. 
Starší muž kmene Samburu je slavnostně pomalován rituálnimi kresbami. Kromě čelenky a barevných náramků má na hlavě také bílá péra. Samburové žijí v severní Keni a zachovávají si svou bohatou a dlouhou tradici. 
(Keňa) Ostrý pohled. 
Ženy kmene Karo se rády zdobí pestrobarevnými korálky a nejrůznějšími náramky či pásky stejně jako tato polonahá slečna. Nechovají se vůči nám nepřátelsky, ale udržují si jasný odstup. 
(Etiopie) Dogon. 
Dogon v tradiční dogonské masce, která se používá ke zvláštním obřadům. Tyto tajemné masky vyzařují skutečně silné voodoo. Území Dogonů je jedním z nejzachovalejších míst co do atmosféry ve společnosti, kde voodoo dominuje a kraluje. Masky jsou vyráběny vždy pro jednu příležitost, jeden specifický rituál. Hotové masky, které mají každá svůj symbolický význam, začaruje kouzelník neboli šaman. 
(Mali) Démonická polonahá žena. 
Noční setkání s démonicky vyhlížející mursijskou ženou. Mursiů je celkem asi 3000. Se sousedními kmeny Bodi a Hamar jsou ve válečném stavu. Vražda za hranicemi svého kmene je považována za čest a záslužný, obdivuhodný čin. 
(Etiopie) Noční rituál. 
Himbka se soustředí před kouzelným tancem nasvícená ohněm, jenž je pro Himby posvátný. Himbové žijí v tradiční víře. 
(Namibie) Opuwe. 
Nahá Afrika na trhu v namibijské Opuwe, kde se střetávají domorodá etnika s civilizací. Žena nepočetného tradičního kmene mění na tržišti velké divoké melouny za zboží, které je potřeba v její vesnici. Jsou tady Himbové, Muhakaonové, Hererové a další kmeny. V nedaleké poušti Kalahari potom přežívají Křováci, kteří jsou typičtí malým vzrůstem, pepřovitými vlasy, lukem či kopím a mlaskavou řečí. Křováci dříve žili na území celé jihovýchodní Afriky, odkud však byli vytěsněni na poušť Kalahari. Sami se nazývají Sanové, tedy lidé. S nimi žili na tomto území také Hotentoti, kteří již nyní prakticky neexistují. 
(Namibie) Portrét. 
Žena etiopských Mursiů. Přísnost, hrdost, nezávislost, tajemnost. To vše čiší z pohledu této domorodé ženy, která přišla z deštného pralesa do vesnice, aby na trhu opatřila potřebné zboží. 
(Etiopie) Portrét himbské krásy. 
Mladá dívka kmene Himba, která se právě potřela tradiční červenou směsí, hrdě prezentuje krásu a neutuchající tradice svého unikátního kmene. Tito lidé nás přijali otevřeně a přes nedostek, kterým po generace trpí, nás skromně pohostili. 
(Namibie) Upřený pohled. 
Samburský náčelník upřeně hledí na přípravy svatby. Vrásky mu krom stáří a velkého počtu manželek dělá také větší a větší tlak na tradice jeho kmene. Okolí se civilizuje a globalizuje. Na původní hodnoty a tradice Samburů tlačí konzumní způsob zrychleného života, který afričané s velkou nadějí přijímají. Výsledek ovšem povětšinou neodpovídá jejich představám a původně hrdé lidi degraduje na nicotné jedince zapojené do světového byznysu. 
(Keňa) Na trhu. 
Domorodá žena prodává na trhu velké melouny, které hojně rostou v okolí. Je jich tady tolik, že jimi dokone krmí prasata, která se v této oblasti chovají. 
(Namibie) Černá krása. 
Mladá surmská dívka v Etiopii. V roce 1520 navázali kontakt s Etiopií Portugalci a poskytli jí určitou pomoc v dlouhotrvajícím boji proti Turkům a povstaleckým muslimským provinciím na jihovýchodě. Nicméně v roce 1633 byli všichni jezuitští misionáři vyhnáni. Následovalo období oslabení moci vládců - negušů a rozdrobení země. Sjednocení staré říše dokončil až koncem 19.století císař Menelik II. (1844 - 1913). V té době (1890) však již Italové obsadili Eritreu u pobřeží Rudého moře. V roce 1930 začala za císaře Haile Selassieho (1892 - 1975) modernizace země, přerušená roku 1935 italskou okupací. Italové byli s pomocí Britů v roce 1941 vyhnáni a v roce 1950 se Eritrea stala autonomní součástí Etiopie. Zrušení autonomie v roce 1962 vedlo k povstání a ozbrojený odpor Eritrejců trval až do 90. let. (zdroj Encyklopedie Zeměpis Světa) 
(Etiopie) Nahota v podvečerní džugli. 
Domorodá společnost v ryzí podobě v sobě uchovává také jistý aspekt naturálního, až erotického náboje. Surmské muže ženy posuzují podle svalstva a síly, kterou muži veřejně prezentují při rituálních bojích tyčemi Donga. Mohutné svalnaté tělo, hrdý nebojácný výraz i velký penis jsou ideální kombinací pro zájem neprovdaných dívek. Přírodní národy zůstávají u prapůvodních, zdálo by se snad až zvířecích, instinktů. 
(Etiopie) Penis. 
Nahota je v některých oblastech Afriky naprostou samozřejmostí. Některé přírodní národy dokonce převzaly tradici obřízek, např. Masajové. Surmové ovšem mužské přirození nijak neupravují. 
(Etiopie) Svatba kmene Fulbů. 
Ženy tančí na africké svatbě. Při dlouhém pochodu západně od městečka Djené jsme náhodou narazili na svatbu tohoto parádivého kmene, který silně ovlivnil islám. Ženy jsou krásně nazdobené, oblečené do pestrých šatů originálních střihů a doplňků. Muži mají na sobě stylové dlouhé dželábie a muslimské čapky. K tanci hrají dva hudebníci, jeden na zvláštní strunný nástroj a druhý na buben. Zvláštností jsou brýle na hlavách mužů. Ty patrně symbolizují zámožnost muže, a tak je tady hned několik hostů, kteří mají nasazeny i troje sluneční brýle. Oslavy probíhají po dobu tří dnů, vždy od pozdního odpoledne do ranních hodin. Atmosféra je velmi radostná, někdy až euforická, zejména při mužských tancích. Svatba je také příležitostí k seznámení mladých mužů a žen z jiných, často i dosti vzdálených vesnic. Přestože tito lidé více či méně přijali do svého života islám, tradiční víra i zažité zvyky předků přetrvávají. Například typicky tetovaná ústa si ženy při svatbě ještě barví. Také si zvýrazňují zářezy v obličeji, které jsou zde velmi oblíbené. Udržují také ochranné kri-kri předměty, které nosí na krku jako ochranné amulety. Přestože amulety připravuje kouzelník, vkládá do nich někdy i začarovaný úryvek z islámského Koránu, což je unikátní příklad prolínání dvou naprosto neslučitelných náboženství. 
(Mali) Himbské dívky. 
Mladé ženy chodí na vzdálený trh, aby zajistily chod své vesničky. Původními obyvateli Jižní Afriky byli Křováci (Sanové), lovci a sběrači, a Khoinové (Hotentoti), pastevci. Od 2. století začaly ze střední Afriky pronikat v několika vlnách bantuské kmeny, které chovaly dobytek a pěstovaly obilí. K jejich dnešním potomkům patří Zuluové a Xhosové. Himbové přišli do Namibie ze střední Afriky. 
(Namibie) Svatba kmene Samburu. 
Ženská obřízka. Příležitostí pro slávu jsou ženské obřízky prováděné u Samburů těsně před svatbou. Ti totiž stále věří, že pokud by se penis muže dotkl klitorisu ženy, stal by se muž impotentním. To je hlavní důvod, proč jsou samburské dívky dodnes zbavovány klitorisu. V den obřízky je dívce pomazána hlava a korále červenou hlínou smíchanou s máslem. Žena, která obřízku provádí, pochází většinou z klanu Ltorobo, bývá středního věku a je velmi vážená. Neobřezanou dívku by za ženu nikdo nechtěl. Těsně před samotným zákrokem se dívce polije hlava mlékem. Hned poté je posazena na hovězí kůži, která je rovněž celá natřena červenou barvou. Ženská obřízka je extrémně bolestivou záležitostí, a proto dívku drží většinou čtyři ženy. Dvě za ruce a za ramena, druhé dvě jí drží roztažené nohy. Tento obřad právě probíhá v jedné ze zdejších chýší. K té se samozřejmě celý den nesmí muži ani přiblížit. U jiných domorodých kmenů v nedalekém Somálsku se dokonce provádí tak zvané rituální zašívání žen, při kterém před svatbou zašijí nevěstě vaginu! Takto zašitou ženu musí poté muž nožem rozříznout a nejbližších několik dní s ní souložit pokud možno co nejčastěji, aby rána opět nesrostla! Obřízky penisů jsou v Africe výsadou zejména islámských krajů, tedy nejvíce v saharské oblasti. 
(Keňa) Ženy kmene Samburů. 
Samburky odpočívají ve stínu pod stromem. Teploty jsou s nadcházejícím létem vysoké a vody není nazbyt. Každý kousek stínu je tedy dobré využít. 
(Keňa) Před dřevěnou chýší. 
Stará náhá žena kmene Himba stojí před svou skromnou dřevěnou chýší. Přestože tady žije de facto na samotě se svou malou rodinou, dva dny chůze k nejbližší himbské osadě, pečlivě udržuje všechny tradice a pokyny předků. 
(Namibie) Krásná dívka hrdých Mursiů. 
Mladá žena je již poměrně dlouho vdaná, protože jí zdobí velký terakotový talířek - pelele. Své polonahé tělo zdobí barevným přehozem uvázaným přes jedno rameno. Na rukou má vkusné kovové náramky stříbrné a zlaté barvy. Pásek na bederní zástěře z hovězí kůže je zdoben mušlemi kauri. 
(Etiopie) Africká socha. 
Tato voodoo socha symbolizuje ženský princip. Umělec tedy klad zvláštní důraz na obrovská prsa a celkovou vyzývavou nahotu. 
(Západní Afrika) Himbská rodinka. 
Domorodá rodina Himbů pózuje před svou krásně zdobenou chýší. Ve vesnici panuje excelentní atmosféra nerušené pohody, kde neexistuje čas. 
(Namibie) Šperky kmene Samburu. 
Samburové praktikují mnohoženství. Úlohou muže je postarat se o bezpečnost a pást stádo. Žena musí vychovat děti a rodinu živit. 
(Keňa) Samburská dívka v severní Keni. 
Unikátní zdobení překrásného afrického kmene Samburu. Samburové vyznávají tradiční náboženství. Náboženská příslušnost v Keni je následující: římští katolíci 27%, protestanté 19%, ostatní křesťané 27%, tradiční náboženství 19%, muslimové 6%. 
(Keňa) Surmská žena s korálky. 
Tato žena ještě není vdaná a nemá proto ve rtu talířek pelele (labreta). Před svatbou jí čeká rituál zvaný zigroo, při němž jí bude proříznut spodní ret. 
(Etiopie) Hamaro. 
Žena etiopského kmene Hamaro v tradičním oděvu a se specificky upravenými vlasy. Ženy jednoho z nejpočetnějších kmenů v údolí Omo se oblékají do šatů vyrobených z kozí kůže, ozdobených mušlemi kauri, jimiž se donedávna také platilo. Tradiční způsob afrického placení rozvrátili až Evropané v dobách přeměny Afriky k obrazu a ekonomickému prospěchu svému. Oblíbenou ozdobou hamarských žen jsou náhrdelníky z mušlí, korálků nebo kostí. Jindy nosí ženy na krku kovové obruče. Ruce si zdobí kruhovými náramky a vlasy potírají směsí popela, másla a často i červené hlíny. Pěstují kukuřici a sorghum, neboli čirok. Stejně jako většina kmenů v okolí jsou i Hamarové animisté. 
(Etiopie) Těhotná žena. 
Těhotná žena domorodého kmene Samburu má na zádech přikryté spící dítě. Mezi Sambury se nám cestovalo velmi pěkně, dokonce i na samburskou svatbu nás domorodci přátelsky přijali. 
(Keňa) Himbská slečna. 
Mladá slečna přátelského kmene Himbů zakrývá svou nahotu jen bederní rouškou z hovězí kůže. Děvče stojí u chýše své matky, kde připravuje skromné občerstvení pro mladší děti. Sourozenci se o sebe starají navzájem. 
(Namibie) Masajka. 
Masajská žena pod Kilimandžárem s tradičními kruhy kolem krku. Také zdobení uší a hlavy je specificky masajské. I Masajové vyznávají tradiční náboženství. Náboženská příslušnost v celé Tanzanii je potom následující: křesťané 35%, muslimové 34%, tradiční a ostatní náboženství 31%. 
(Tanzanie) Starší Masajka. 
Masajské ženy s oblibou nosí doplňky z korálků. Původně nosily těžké železné a mosazné kruhy a náramky. Korálky se k nim dostávaly mezikmenovým obchodem z pobřeží, kam je od konce 18. století dováželi Evropané. Nyní používají i severočeské korálky z Jablonce nad Nisou. Také Masajské ženy procházejí krutou a bolestivou obřízkou, při níž je dospělé ženě odříznut klitoris. Typické je pro Masaje i vytahování prořízlého ušního lalůčku. Čím je lalůček delší a čím více korálků jej zdobí, tím je žena přitažlivější. Masajky nosí hlavy buď zcela oholené nebo jen s krátkými vlasy. Dlouhé vlasy jsou tady výsadou mužů. 
 
(Keňa - Tanzanie) Barevné korálky. 
Kmen Karů vytváří jen několik stovek příslušníků tohoto etnika. Jejich jazyk spadá do skupiny omotické a z větší části je podobný jazyku Hamarů, s nimiž mají mnoho společných zvyků a rituálů. Karové ovšem také hovoří jazykem Nyangatomů. Karové udržují zvlášť dobré vztahy s kmeny Mogudji a Kwegu. Žijí de facto vedle sebe a neřídká jsou dokonce mezikmenová manželství. Karové se živí zemědělstvím, rybolovem a chovem dobytka. Tato mladá dívka zdobí velká prsa nejen barevnými korálky, ale také páskem od hodinek. 
(Etiopie) Masajka. 
Masajky jsou většinou holohlavé. Také mezi Masaji nám bylo velmi příjemně. Na hranici Tanzanie a Keni. 
(Tanzanie - Keňa) Samburští bojovníci. 
Samburští bojovníci v severní Keni chodí zásadně minimálně po dvou. Nejen kvůli možné potyčce s ostatními kmeny, ale také kvůli divokým zvířatům, zejména lvům, kterých je tu stále požehnaně. Ačkoliv tak v růžových sukních nepůsobí, jsou Samburové houževnatými válečníky a obávanými lovci lvů. 
(Keňa) Masajský bojovník na Zanzibaru. 
Masajové žijí v současnosti hlavně v okolí nejvyšší hory Afriky Kilimandžára v Tanzanii a Keni. Někteří putují za lepším obchodem až na sever ostrova Zanzibar, kde turistům nabízejí své tradiční sošky nebo malby. Pocházejí však pravděpodobně z území dnešní Etiopie nebo Súdánu. Stejně jako Samburové patří do skupiny Nilotů, štíhlých vysokých černochů. Masajové jsou pastevci a jejich víra jim zakazuje zemědělský způsob života. Byli a stále jsou velmi dobrými a obávanými lovci a bojovníky. Velkou zajímavostí jsou masajské tance, při kterých tanečníci vyskakují z místa i více než metr vysoko. Za rytmického pokřiku ostatních působí skokani se svýma pokrčenýma nohama ve vzduchu, jako by létali. Pro Masaje je typický tento způsob úpravy vlasů. Dlouhé vlasy vzadu mají spletené do copánků a často také potřené červenou směsí hlíny a másla. 
 
(Zanzibar) Surma. 
Ženy kmene Surma nosí své talířky do rtů většinu času vyjmuté jako dívka vzadu. Žena vpředu má svůj talířek nebývale hezky zdobený. 
(Etiopie) Masajská žena. 
Masajka odpočívá pod stromem. Masajové se k nám vždy chovali přátelsky a vlídně. S černochy z měst se jejich vybrané chování nedá srovnat. 
(Tanzanie - Keňa) Tetování. 
Ženy malijského kmene Fulbe si ozdobně tetují svá ústa a do nosu vkládají zlatou náušnici. Pastevečtí Fulbové byli v průběhu minulosti poddanými různých súdánských (sahelských) států - Ghany, Mali, Songhaje, bambarských a hauských států, nástupnických států mandigských či Kánem-Bornu. To se změnilo během 18. a 19. století, kdy se vlivem nespokojenosti skupin Fulbů vyznávajících islám stali z pokojného kmene obávaní válečníci. Proti stávajícím státům zahájili poté svatou válku džihád, rychle je dobyli a vytvořili nové říše. Oficiálním důvodem byly náboženské cíle, které však byly pouze záminkou. Po boku Fulbů totiž bojovali také rolníci a chudina jiných kmenů a obětí se nestali jen pohanští, ale také islámští vládci a jejich státy. K povstání došlo postupně ve dvou oblastech Súdánu. V letech 1725 a 1726 dobyli Fulbové celý Futa Ďallon v Guinei. Další skupiny zaútočily v Nigérii, Nigeru a Beninu, kde dobyly městské státy sedmi pravých Hausů i většinu ze sedmi nepravých Hausů a vytvořily Sokotský sultanát. V první polovině 19. století výboje pokračovaly proti Kánem-Bornu, v povodí řeky Benue a v severním Kamerunu, kde vznikla řada státečků, které jen formálně podléhaly sultánovi ze Sokota. Fulbská vojska dále pronikla až k severním Jorubům, obsadila Ilorin a dobyla Staré Oyo. Jejich další postup zastavila mimo jiné moucha tse-tse, která decimovala koně elitních oddílů. Potomci fulbských nájezdníků vládnou v některých domorodých emirátech a sultanátech dodnes. 
 
(Mali) Africká radost. 
Skotačící polonahé děti se radují z naší přítomnosti v jejich malé vesničce. Děti jsou vždy první, kdo nás spatří a okamžitě za námi běží. Obklopí nás, tahají za batohy, křičí a chtějí sladkosti, které samozřejmě nemáme... 
(Mali) Malijská žena s dítětem na zádech. 
Žena kmene Fulbe má na zádech malé dítě. Tradiční je pro ženy tohoto kmene tetování rtů a ozdobná zlatá náušnice v nose. Etnické složení v Mali je takovéto: Bambarové 31,9%, Fulbové 13,9%, Senufové 12%, Soninkové 8,8%, Tuaregové 7,3%, Songhaiové 7,2%, Malinkové 6,6%, Dogonové 4%, Dyulové 2,9%, Bobové 2,4%, Arabové 1,2%, ostatní 1,8%. Náboženská příslušnost: sunnitští muslimové 90%, tradiční víry 9%, křesťané 1%. 
(Mali) Nahá hrdost. 
Mladé dívky kmene Bambara v Mali kráčí pro vodu ke vzdálené studni. Ze setkání s námi mají radost a dokonce ani neprotestují, když vyndáváme fotoaparát. Přes tíži života v Sahelu mají krásný hrdý výraz a kouzelné charisma. Na prsou rády nosí barevné korálky. 
(Mali) Žena Mursi. 
Terakotové talířky ve spodním rtu bývají úctyhodně velké, až 25 cm v průměru. Talířky v uších dosahují asi 10 cm. Nejen muži, ale také ženy surmických kmenů bývají agresivní a při sebemenším náznaku konfliktu nebo jen při nepříjemném pohledu berou do ruky klacek či kámen. Důvody, proč si surmické kmeny vkládají do rtů pelele můžou být dva. Surmové tvrdí, že je žena s talířkem velmi krásná a je to tedy ozdoba a tradice. Druhým důvodem mohly být také nájezdy Arabů ze severu, kteří odváželi mladé dívky do harémů. Ženy s proříznutým rtem už nechtěli. Podle rozšíření v jiných částech Afriky se však lze domnívat, že tím pravým důvodem jsou tradice a pokyny předků. 
(Etiopie) V Mali. 
Malijská dívka se blíží na svatbu domorodého kmene. V dáli již vidí barevné mraveniště svatebčanů. Afričané většinou nosí náklad na hlavách. Tato žena má nebývale krásný prsten a náramek, který si vzala u příležitosti svatby. 
(Mali) Masajka se šátkem. 
Oblíbenou masajskou látkou je červenočerná kostkovaná. Ve vesnici pod nejvyšší horou Afriky Kilimanžárem je velmi teplo a žhne ostré slunce a tak se volná látka hodí k zakrytí hlavy. 
(Tanzanie) Berber. 
Marocký Berber na trhu s koberci. Turban chrání nejen proti slunci, ale také proti písku. Náboženská příslušnost v Maroku je následující: sunnitští muslimové 98,7%, křesťané 1,1%, ostatní 0,2%. 
(Maroko) Bojovník Rendilů. 
Domorodci tohoto barevného kmene jsou velmi podobní Samburům, liší se ale zdobením hlav. Bojovníci nosí na čelenkách zajímavá péra a jiné barevné doplňky. Ženy chodí do půli těla nahé, zdobené pouze množstvím kruhových obručí s korálky. Na hlavě mají také čelenky, ale samozřejmě odlišné od těch mužských. Tento krásný, barevný, domorodý kmen patří mezi ty nejpohlednější a nejparádivější v Africe. Stejně jako Samburové jsou i Rendilové lovci, pastevci a zemědělci. Jejich vírou je animismus. 
(Keňa) Lidé z Lalibely. 
Lidé v Lalibele vyznávají Etiopské ortodoxní křesťanství. Dodržují dvouměsíční masový půst před Vánoci, které mají díky unikátnímu kalendáři v jiný čas než zbytek světa. V průběhu roku dodržují dva dny v týdnu masový půst, s oblibou obdarovávají poutníky - svaté muže, ke kterým chovají velkou úctu, pravidelně navštěvují kostel a oddávají se modlitbám. V pouštních nížinách potom společnosti vévodí islám. 
(Etiopie) Himbky s dětmi. 
Himbky jsou něčím zaujaté na okraji městečka, které je nepřestává fascinovat. Na zádech mají typické, pro ostatní Afriku však netradiční, popruhy na nošení dětí. I ty si natírají na červeno, stejně jako například igelitovou tašku, kterou si přinesou z města. 
(Namibie) Himbové. 
Mladá matka se synem má na zádech další přírůstek do rodiny. Ženy v Africe rodí své děti ve velmi útlém věku, i ve dvanácti, třinácti letech. Himbové jsou pastevci a svým zdobením vyjadřují vztah nejen k ornamentům, ale také k práci s dobytkem. Zdobí se například rohy býků nebo kravskýma ušima. Zajímavé jsou i specifické copánky spletené před obličejem u himbských chlapců. Ženy obvykle nosí oblíbenou homolici. Celé tělo včetně ozdob a doplňků si barví směsí prachu z rozdrceného okrového kamene a másla. 
(Namibie) Červená krása. 
Krásná himbská dívka na severu Namibie. Himbové nejsou zdaleka jediným domorodým kmenem v této oblasti. Jsou tady také Muhakaonové a další etnika. Přežívají zde také Křováci a snad i Hotentoti. Josef Vágner o Hotentotech píše: "Za zvláštní národnostní skupinu byli považováni Hotentoti, o nichž se ale v současné době soudí, že jsou jen kulturní nebo jazykovou skupinou. Od Křováků se liší hlavně tím, že se živí pastevectvím, chovají stáda hovězího dobytka a ovcí a jejich hmotná kultura je vyspělejší. Dovedou zpracovávat železo, vyrábějí dřevěné nádoby a pletou koše a rohože, jimiž pokrývají své chýše." Tolik Josef Vágner v roce 1979. Hotentoti se fyzicky liší od ostatních tvarem hýždí, které ostře vystupují kolmo k trupu. Některé skupiny snad také měly na nohou pouze dva prsty, ohromný palec a drobný malíček. 
(Namibie) Sudán. 
Nubijská žena v severním Sudánu má ruce i nohy zdobené henou. Etnické složení Súdánu je následující: súdánští Arabové 50,5%,Dinkové 11,5%, Núbijci 8,1%, Bedžové 6,3%, Nuerové 4,8%, Azandové 2,5%, Bariové 2,3%, Furové 2%, Šillukové 1,5%, Lotukové 1,3%, ostatní 9,2%. 
(Súdán) Mauretánka. 
Černá Maurka na trhu v oáze Shinguti. Tato krásná oáza uprostřed mauretánské části Sahary ukrývá skutečný klenot v podobě nejstarší knihovny. Ta se může chlubit devět století starými knihami. Právě probíhá tvrdé smlouvání o konečnou cenu zboží, které žena nabízí. Stejně jako na většině území Afriky se zákazník musí k dobré ceně prodiskutovat a ta bývá zhruba na deseti procentech původní částky, někdy i méně. Hlavními etniky Mauritánie jsou Bílí Maurové, Černí Maurové a bantuští černoši z jihu. Otroctví tu bylo zrušeno teprve v roce 1980, ale na vzdálenějším venkově trvá dodnes. Mezi jednotlivými etniky tady panují velmi nepřátelská vztahy a silný rasismus. 
(Mauritánie) Himbská siesta. 
Velmi dlouhá odpolední siesta patří k Africe. Čas tady nehraje žádnou stresující úlohu. Život Afričanů je sice v porovnání s Evropany krátký, ale Afričané nikam nespěchají a neutrácí svůj čas zbytečně. Naplňují jej prostým, tedy plným životem. Etnické složení Namibie, kde žije i červený kmen nahých Himbů, je následující: skupiny Ovambo 51%, Kavango 9,5%, Herero 7,5%, Damara 7,5%, Evropané 6%, Nama (Khoi-khoi, Hotentoti) 4,5%, ostatní 14%. V Namibii jsou tato náboženství: luteráni 52%, římští katolíci 20%, holandští reformovaní 6%, anglikáni 5% a lidé vyznávající tradiční voodoo 17%. 
(Namibie) Košík. 
Žena kmene Mursi odpočívá v trávě. Národů a kmenů jsou v Africe stovky a mluví mnoha jazyky a dialekty. Za poslední dva tisíce let se složení obyvatelstva v Africe velmi změnilo. Dříve žili skuteční černoši, tedy negroidní lidé, pouze v Západní Africe a Sahelu. Živili se zemědělstvím a pěstovali rostliny, kterým se daří v sušším podnebí, zejména proso a sorghum. 
(Etiopie) Na trhu. 
V podhůří etiopských hor. Když asijští obchodníci dovezli na východoafrické pobřeží z indonéských ostrovů banány a jamy, jež se daly pěstovat v oblastech, kde značnou část roku prší, zaznamenala Afrika první populační výbuch, při němž se přebytky obyvatel šířily do vlhčích lesních oblastí. Během tisíce let zaplnilo západoafrické černošské obyvatelstvo východní a jižní Afriku, v podstatě celou oblast na jih od Sahary. Přistěhovalci se mísili s původním obyvatelstvem východní a jižní Afriky. Jeho pozůstatkem jsou Křováci - Bushmani - žijící v poušti Kalahari, lid se žlutohnědou pokožkou, který snad v pradávných dobách obýval celou východní část Afriky až po Kapsko. Byli to primitivní lovci, kteří byli bojovnými pasteveckými kmeny vytlačeni do nehostinné pouště. Přistěhovalí černoši se s nimi mísili a vytvořili to, čemu říkáme bantuské národy. 
(Etiopie) Nahá černá krása. 
Krásné mladé děvče kmene Mursi s výrazným jizvovým tetováním na břiše kráčí do sousední vesničky, patrně za přítelkyněmi. Jako všude na světě, i tady v hluboké džungli se dívky chtějí líbit a proto se rády zdobí barevnými korálky, měděnými náramky nebo vzorovanými látkami. Do uší také vkládají tradiční talířky. 
(Etiopie) Masajové. 
Také Masajové přišli do dnešní Tanzanie z daleko severnějších oblastí. Josef Vágner ve své knize Afrika - život a smrt zvířat píše: Druhá vlna přistěhovalců přišla ze severovýchodu. Byly to kmeny hamitského původu, pastevci a chovatelé dobytka. Stěhovali se do Afriky z Arábie a rozšířili se nejdříve v Somálsku a Etiopii. Asi před půl tisíciletím se začali šířit dál na jih, kde se opět mísili s tamním obyvatelstvem. Jejich potomky jsou Masajové, Karamodžané a Watusi a snad i kmen Herero ve vzdálené Namibii. Tito hrdí pastevci a válečníci vytvořili ostrůvky mezi bantuským obyvatelstvem. 
(Tanzanie) Hadař. 
Berberský hadař na úpatí Vysokého Atlasu. Berbeři a Tuaregové byli na severu Afriky postupně vytlačeni Araby. 
(Maroko) Bible. 
Svatý muž je v Lalibele zahloubán do Bible. Přemýšlí snad o královně ze Sáby, která je s touto oblastí historicky spojována? Žena, která svedla samotného krále Šalamouna? Lalibela je neobyčejně zajímavým místem. Zůstává záhadou, proč zde toto dechberoucí místo vzniklo. Kostely se vždy stavěly co nejvýše a ne naopak. Symbolika pekla? 
(Etiopie) Tři sestry. 
Starší ženy kmene Himba kráčí do vzdáleného městečka na trh. Z hor v dáli urazily dlouhou cestu a na noc se budou opět vracet do bezpečí území svého kmene. 
(Namibie) Berberka. 
Tuniská Berberka s tradičním tetováním na bradě. V dřívějších dobách se Berberky velmi často zdobily tetováním na obličeji. To je dnes často nahrazeno henou. 
(Tunisko) Ruce. 
Stará berberská žena má na ruce ozdobné tetování. Berbeři zdobí své ženy tetováním také na obličeji a dalších viditelných částech těla. Tetování v obličeji bylo v oblibě také u beduínských žen na poloostrově Sinaj. Tetované Berberky však pomalu ze severní Afriky mizí, protože nastupující generace již tetování v obličeji nepřevzala. Berbeři byli původní obyvatelé Sahary, postupně je však vytlačili a ovládli Arabové. Berbeři se tady usadili společně s Tuaregy (patřící k berberské jazykové skupině) na přelomu letopočtu. Z dávných cestopisů vyplývá, že na území dnešní Sahary žili i Pygmejové a další v současnosti vzdálené kmeny vyskytující se v tropické Africe. 
(Tunisko) Nahota. 
Nahota má v domorodé Africe jiný význam. Obnažená prsa mladé dívky jsou v této společnosti naprosto normální. Naopak pokud je žena oblečená a začne se třeba bubnovat, okamžitě se svlékne, aby mohla do tance zapojit poprsí. 
(Etiopie) Egypt. 
Relaxace u vodní dýmky na velbloudím trhu. Slovo šíša, kterým Egypťané nazývají vodní dýmku, vzniklo z původního slova hašiš. Dříve se v dýmce kouřil právě hašiš s černým tabákem, dnes se však šíša kouří pouze s tabákem. Přesto mnozí věnují odpoledne relaxaci po vzorů svých praotců. Velbloudí trh ve vesnici Birgash pulzuje obchodem na samém rozhraní nilské delty a západní pouště, jen několik kilometrů od Káhiry. Každý den se tu prodají stovky velbloudů dovážených z různých koutů Egypta, ale také ze Súdánu a někdy dokonce i ze Somálska. Súdánští velbloudi putují čtyřicet dní ze západního Súdánu do oblasti severně od Abu Simbelu v Egyptě, kde jsou většinou prodáni na velbloudím trhu u vesnice Daraw. Odtud absolvují již v nákladních autech čtyřiadvacetihodinovou cestu do Birgashe. Sem často dorážejí vyhublí na kost a prodávají se za nejnižší ceny. Egyptští velbloudi přicházejí na trh z poloostrova Sinaj a také ze západu a z jihu země. Menšího velblouda tady pořídíte za 1500 egyptských liber, zatímco za velkého zaplatíte kolem 3000 liber. 
 
(Egypt) Pohled staré Masajky. 
Masajská žena žijící pod majestátným Kilimandžárem je svědkem mnoha změn ve svém kmeni, které byly dříve nemyslitelné. Vláda zavedla povinnou školní docházku pro Masaje, takže v oblastech blízko měst již každé ráno vyráží do školy mnoho malých Masajů ve školních stejnokrojích, převzatých od Angličanů. Jsou také nuceni usadit se a obdělávat půdu navzdory tomu, že jim to jejich víra zakazuje. Jsou to kočovní pastevci, kteří mají k půdě velikou úctu. Poslední dobou je také vyvíjen velký tlak na zrušení ženské obřízky, která je aktuální realitou de facto na celém území Afriky. Také misionáři působí na unikátní kulturu, která se jen těžko brání a s největší pravděpodobností se neubrání. 
(Tanzanie) Talíř. 
Čím větší má žena kmene Mursi terakotový talíř ve spodním rtu, tím je pro zdejší muže přitažlivější. Talířku ale musí ustoupit přední zuby, které jsou dívkám vyraženy. 
(Etiopie) Rudý kmen. 
Rudý kmen je proslulý svým zvláštním zdobením. Ženy se potírají směsí másla, bylinek a okrového prachu z rozdrceného červeného kamene a zřídkakdy zapomenou na oblíbenou homolici. 
(Namibie) Domorodé děvče. 
V oblasti hranic Súdánu, Etiopie a Keni žijí unikátní domorodá etnika. Jsou to např. kmeny Turkana, Daseneč, Topos, Nyangatom - Dongiro - Bume, Galeb, Borana, Konso, Arboro, Dizi nebo Banno. Dívky v těchto kmenech rodí děti v útlém věku dvanácti či třinácti let, i dříve. O děti se ovšem dlouho nestarají. Po několika týdnech je odkládají mezi ostatní děti, které se o sebe starají vzájemně. Tato mladá dívka překrývá malá prsa výraznými barevnými korálky. 
(Etiopie) Daseneč. 
Tradiční účes domorodého kmene Dasenečů v Etiopii. Tento precizně vytvořený účes vzniká poměrně dlouho. Na hotový obrazec Dasenečové ještě nanášejí hlinku různých barev a dále jej ozdobí péry. Kromě Dasenečů žijí v této oblasti také Tsamajové, Karové, Hamarové, Arborové a další přírodní etnika. Dasenečové patří mezi velmi bojovné kmeny. 
(Etiopie) Himbské dítě. 
Himbské dítě si hraje na kůlu v plotě na okraji vesnice. Prapůvodními obyvateli jižní Afriky byli lovci a sběrači - Sanové, známí jako Křováci. Josef Kandert o nich ve své knize Afrika (Mladá fronta, 1984) píše: "Jejich nepočetné kmeny (Xam, Namib, Kung, Nuson aj.) dnes obývají zejména nehostinné oblasti pouští Kalahari a Namib, pohraniční oblasti Namibie a Angoly a malá území v Transvaalu (JAR) a Botswaně. Lov a sběr je dodnes základním zdrojem obživy. Nacházíme zde obvyklou dělbu práce: ženám připadá sběr plodů, jedlých hlíz a drobných živočichů, mužům lov. Etnografové, kteří zkoumali život a zvyky sanských tlup (konkrétně kmene Kungů), zjistili, že největší podíl na výživě tlupy mají ženy. Sběrem získávají plných 80% veškeré potravy. Zbývajících 20% obstarávají muži lovem. Lovec je pokládán za úspěšného, jestliže během jednoho roku uloví 12 antilop. Kočovný způsob života je náročný na prostor. Celý kmen Kungů, tj. přibližně 1000 lidí, se pohybuje na prostoru 25 600 km2, kde je však jen 10 studní. Kmen se dělí na 28 tlup, takže pohromadě žije vždy asi 40 až 60 lidí. Na rozdíl od loveckých skupin střední Afriky (Pygmejové) a východní Afriky (Sandavové, Dorobové aj.) nežijí Sanové v symbióze s okolními pasteveckými a zemědělskými kmeny. Naopak až do konce 19. století s nimi byli v neustálých válkách."
(Namibie) Ve vesnici Arborů. 
Arborové jsou pastevci a zemědělci. Celkem je jich asi 6500 příslušníků kmene. Jsou známí i pod názvem Hor a dělí se do dvou hlavních skupin - Marleové a Gandarobbové. Také Arborové jsou de facto smíšeným etnikem, které vzniklo spojením jiných skupin. 
(Etiopie) Mozambik. 
Mozambické dítě potřené směsí popela a másla. Některé kmeny potírají své děti v útlém věku pro ochranu před zlými silami, nebezpečím nebo zákeřnými kouzelníky. Mosambičané se dělí do mnoha kmenů, mezi ty nejvýznamnější patří Makukové a Tsongové, potom také Malawijci a Šonové. Většina obyvatelstva žije na venkově. Snahy socialistických revolucionářů o zvýšení gramotnosti se nepodařily, dnes je gramotných jen 40% Mosambičanů. 48% obyvatel vyznává lidová náboženství, katolíků je zde 30%, muslimů 14%, protestantů 7,5%. Úředním jazykem v Mosambiku je portugalština. 
(Mozambik) Hračky. 
Africké děti rády skotačí s nejrůznějšími hračkami. Největší oblibě se ale těší takováto auta. 
(Afrika) Děti. 
Senegalské děti bubnují na dřevěný stolek rytmy odposlouchané od dospělých bubeníků. V Senegalu se stále můžeme setkávat s početnými skupinami hudebníků, hrajících na tyto rytmické nástroje. Etnické složení Senegalu je takovéto: Wolofové 45%, Tukulorové (Fulbové) 24,5%, Sererové 14,5%, Diolové 5%, Mandingové 4%, ostatní 7%. Náboženská příslušnost v Senegalu: sunnitští muslimové 94%, římští katolíci 4,9%, tradiční víra a ostatní 1,1%. V roce 1994 žilo v Senegalu 8 175 000 lidí. 
(Senegal) Potírání. 
Himbka si ve své chýší potírá celé tělo tradiční červenou směsí. Poté, co si důkladně potřela nohy, ruce, trup a prsa, pokračuje potíráním vlasů. Nakonec si potře také všechny doplňky a bederní kůži. 
(Namibie) Rituální potírání. 
Dostalo se nám nebývalé cti, pozvání do chýše, kde se mladá žena kmene Himba právě potírá tradiční směsí. Poté co si nahá Himbka důkladně potřela končetiny, trup, ňadra a vlasy, pokračuje všemi doplňky oděvu. 
(Namibie) Mozambická dívka. 
Typická dívka z mozambického venkova na odlehlém severu země. Etnické složení je v Mozambiku následující: skupiny Makua 49%, Tsonga 23,5%, Malawi 12%, Shona (Šonové) 11%, Yao 3,5%, Swahili 0,5%. Podle sčítání obyvatel z roku 1994 žije v Mozambiku 15 850 000 lidí. 
(Mozambik) Stonetown. 
Muslimští chlapci před medresou (islámskou školou) v hlavním zanzibarském městě Stonetown. Snad ani netřeba psát, že se velmi neradi fotografují. Swahilské etnikum vzniklo míšením bantuských kmenů s kmeny arabskými. Swahilci se rozšířili po velké části východoafrického pobřeží. Od Somálska až po Mozambik. Svahilština byla původně obchodním jazykem, kterým se domlouvali příslušníci různých etnik žijících v pobřežních městech a patří k bantuským jazykům. Na Zanzibaru patří mezi hlavní náboženské směry islám a voodoo. Dokonce mezi cestovateli koluje legenda, že právě zanzibarští a pembští kouzelníci létají samovolně na africkou pevninu do Tanzanie. Ve Stonetownu najdeme také hinduistický chrám zasvěcený Šivovi s nezbytnou sochou krávy, která je pro Indy posvátná. Na Zanzibaru žije nemalé procento Indů. Indy potom najdeme také v Jižní Africe (JAR) 
(Zanzibar) Svazijský náčelník. 
Svazijský náčelník přihlíží ceremoniím na narozeninách samotného svazijského krále. Etnické složení Svazijska je takovéto: Svazijci 85%, Zuluové 10%, Tsongové 2,5%, Indové 1,5%, ostatní 1%. Náboženská příslušnost ve Svazijsku: protestanté 38%, afričtí křesťané 29%, tradiční africká víra 21%, římští katolíci 11%. Počet obyvatel v roce 1994 byl pouhých 845 000. 
(Svazijsko) Práce. 
Malijské dívky tvrdě pracují po celý den. Mali je etnicky velmi různorodé a bohaté. Celkem zde žije přes 9 milionů lidí. 
(Mali) Kněz. 
Kněz Etiopské ortodoxní církve v jednom z unikátních kamenných kostelů v Lalibele. Etiopské ortodoxní křesťanství má svá mystická specifika. Svatí muži, ve společnosti nebývale uznávaní, putují po zdejší hornaté krajině. Bubnování při bohoslužbách, tajemně postavené kostely, záhadně zdobené kříže a bájné spojení s Jeruzalémem, to vše činí z etiopského křesťanství velmi zajímavou odnož světově nejrozsáhlejšího náboženství vyznávajícího jednoho pravého, živého Boha. Zatímco v horách žije hluboká spiritualita křesťanství, v suchých nížinách vítězí islám. V tropických deštných pralesích na jihozápadě země potom vévodí animismus, tedy voodoo. 
(Etiopie) Malý Tuareg. 
Přestože v zimním období se v noci teploty pohybují kolem nuly, malý Tuareg je po celou dobu nahý. Wikipedie o Tuarezích říká: "Tuaregové jsou národ žijící v poušti na severu Afriky tvořící přes milion osob. Jedná se o kočovné pastevce. Jsou vysocí, mají světlou pleť. Muži si už od puberty zahalují tvář pláštěm zvaným litham. Muži nosí dlouhé meče, dýky a štíty vyrobené z antilopí kůže. Jejich původ je nejasný. Podle jedné teorie jsou potomky záhadných vozatajů, kteří kolem roku 1000 př. n. l. uprchli z Libye. Jejich jméno Tuaregové znamená arabsky at-Tawárika, tedy Bohem opuštění. To proto, že s přijetím islámu příliš nepospíchali. Dodnes jejich víra vykazuje značné odchylky od islámu v mnoha oblastech. Např. ženy nenosí závoj, používají hojně šperky a v rodinných záležitostech mají rozhodující slovo. Navíc Tuaregové jsou většinou monogamní." 
(Mali) Portrét Tuarega. 
K tradičním symbolům Tuaregů patří modrá vzorovaná dželábie - jallabah s vyšívanými zlatými ornamenty. Dále je to velký světlý nebo tmavý turban smotaný z velmi dlouhé látky a tuaregský (agadezký) stříbrný kříž. Snad pozůstatek dob, kdy byli Tuaregové křesťany. Někteří Tuaregové v odlehlých oblastech stále nosí meč. Toto etnikum není snadno dostupné a v některých oblastech jsou tito lidé velmi nevstřícní až nebezpeční. 
(Mali) Meč. 
Tuaregové na Sahaře stále nosí svůj meč. Páni pouště jsou velmi hrdými bojovníky. Každý Tuareg má svůj tzv. Agadezký kříž. Je to snad pozůstatek dob, kdy byli Tuaregové křesťany. Díky tomuto kříži, své pověsti a svým schopnostem mohou cestovat bez jediného dokladu po celém území Sahary, leckdy i dále. Tuaregové nosí modré hábity a turbany namotané z dlouhých látek. Jejich ženy chodí zahalené v černých látkách. Dokonale znají poušť. Perfektně se orientují nejen geograficky, ale také politicky a duchovně. Jejich směr islámu je okořeněn notnou dávkou mystiky. Spolu s Berbery, s nimiž patří do stejné národnostní skupiny, jsou Tuaregové původní obyvatelé severní Afriky, zejména Sahary. Oblíbenou noční zábavou Tuaregů je čtení z hvězd a vyprávění tuaregských legend a zkazek. 
(Timbuktu, Mali) Čaj. 
Složitá příprava čaje u Tuaregů. Tuaregové se pohybují zejména po severní části Mali pokryté pískem Sahary. Zřídka jsou ale vidět i poměrně daleko od pouště, např. až ve vnitrozemí Burkiny Faso. Páni pouště, jak se jim přezdívá, milují čaj a připravují jej specifickým způsobem. Čaj se v konvičce svaří na ohni, poté se osladí a přelévá z konvičky do hrnků a zpět tak dlouho, dokud pořádně nenapění. Samozřejmě z co možná největší výšky. 
(Mali) Kouřící Tuareg. 
Tuaregové používají specifické dýmky. Bývají bohatě zdobené, často jsou vyrobené ze slonoviny. 
(Mali) Kadeřnice. 
Dívky si vzájemně vytvářejí složité účesy. Tvorba takového díla trvá i týden. Téměř každá oblast má svůj typický účes, který je mezi domorodci aktuálně oblíbený. 
(Mali) Dřevo. 
Etiopské ženy nesou dřevo do své vesnice v horách. Chvíle odpočinku při dlouhé cestě vysoko do hor si zpříjemňují vychutnáváním plodů kaktusů, které všude kolem rostou. V Etiopii žije přes 55 milionů obyvatel. 
(Etiopie) Život v Africe. 
Slavnostně oděné malijské ženy přihlížejí svatbě. Veselá atmosféra se odráží v sympatických tvářích všech přítomných. Slaví se tři dny, vždy od odpoledních hodin až do rána. 
(Mali) Bílí Maurové. 
V Mauretánii jsou tři základní etnika, Bílí Maurové - bídán (potomci Arabů a Berberů) 30%, Černí Maurové - harrátín (potomci otroků) 40% a černošské skupiny 30% (Wolofové 12%, Tukulorové 7,5%, Soninkové 4%, Fulani 1,5%, ostatní 4,5%). Náboženská příslušnost: sunnitští muslimové 99,4%, křesťané 0,4%, ostatní 0,2%. V roce 1994 žilo v Mauritánii 2 275 000 obyvatel. Průměrná délka života u mužů je pouze 44 let, u žen je to 50 let. Maurové vytlačili po 12. století Berbery, kteří už před naším letopočtem vytlačili původní černošské obyvatelstvo. Stále zde funguje otrokářský systém. 
(Mauritánie) Sedlání. 
Tuareg se svými velbloudy na širé poušti. Mali je osídleno od doby kamenné a odvozuje své jméno od muslimské říše Malinků a Mandingů, která zde vzkvétala ve 13. a 14. století. Tato oblast byla bohatým centrem obchodu a islámské vzdělanosti do doby, než Maurové dobyli Maroko. Od 19. století kolonizovali Mali Francouzi. V rámci Francouzské západní Afriky. V roce 1946 se země stala zámořským teritoriem pod názvem Francouzský Súdán. Roku 1958 vznikla autonomní Súdánská republika, která v následujícím roce vytvořila se Senegalem Federaci Mali. Již v roce 1960 se Senegal odtrhl. 
(Mali) Skok. 
Afričané létají vysokými skoky při oslavách ve Svazijsku. Domorodci s oblibou vyjadřují své pocity nebo příslušnost ke své kultuře tancem. Existuje mnoho druhů tance od bojových po svatební. 
(Svazijsko) Svazijské tance. 
Svazijci předvádí perfektně synchronizované bojové výpady s kopím nebo štítem. Ženy se zatím vlní v rytmu bubnů a zpívají. 
(Svazijsko) Polonahé surmické ženy. 
Pokud ženy surmických kmenů opouštějí svou vesnici v džungli, omotávají se hrubými látkami. Proříznuté rty a talířky pelele symbolizují, že ženy jsou již vdané. Před svatbou probíhá dlouhé vyjednávání o velikosti věna. Věnem jsou zvířata, zejména krávy, a zbraně. Svatba je také určitým spojením dvou rodin, které znamená, že rodiny se za sebe vzájemně postaví bude-li třeba. Při svatbě se hojně pije místní pivo z kvašených obilnin, divoce se tančí a zpívá. Později se také střílí do vzduchu ... 
(Etiopie) Zahalené surmské dívky. 
Mladé dívky kmene Surma se na trh oblékly do jednoduchých látek, které s oblibou nosí zavázané přes jedno rameno. U Surmů se velké úctě těší stařešinové, ovšem jejich slovo není zcela rozhodující a tak se i tyto mladé slečny mohou nakonec o svém dalším kroku rozhodnout samy. Po zesnulém stařešinovi dědí jeho potomci dle jasných pravidel určených věkem. Nejlepší zvířata a zbraně dědí prvorozený. 
(Etiopie) Velbloudí trh. 
Na velbloudím trhu u Káhiry. Egypt obývají egyptští Arabové. Jsou to sunnitští muslimové, 94%. Křesťanů je v Egyptě 5,9%. V roce 1994 byl počet obyvatel v Egyptě 58 850 000. Průměrná délka života mužů je 59,7 let, žen pak 63 let. 
(Egypt) Chýše. 
Při svatbě musí samburské ženy postavit nevěstě její novou chýši, ve které proběhne svatební noc. Tato chýše potom zůstává novomanželce. Samburové vyznávají mnohoženství, a proto každá manželka má svou samostatnou chýši. V této oblasti staví obydlí pouze ženy. Muži zatím relaxují při kuřivu, ale také alkoholu, který si přinášejí z dalekých městských trhů. Ani před svatbou nepanuje hektická atmosféra. Na vše je dostatek času, co se neodehraje dnes, odehraje se zítra... 
(Keňa) Na svatbě Samburů. 
Svatebčané zpívají veselé písně před obřadem. Etnické složení Keni je následující: Kikujové 21%, skupiny Luhya 13,8%, Luo 12,8%, Kamba 11,3%, Kalendžin 10,8%, ostatní Keňané 29,5% a ostatní 0,8%. Náboženská příslušnost: římští katolíci 27%, protestanté 9%, ostatní křesťané 27%, tradiční náboženství 19%, muslimové 6%. V Keni žije asi 30 milionů obyvatel. 
(Keňa) Sahelská svatba. 
Tradičně nazdobené dívky přihlíží malijské svatbě. Pestré batikované látky, pečlivě zapletené copánky nebo řada zlatých náušnicí, to vše patří k ženám na fulbské svatbě. Nevěsta má ohromné zlaté náušnice na červených provázcích. 
(Mali) Míša na svatbě. 
Míša na svatbě afrických Fulbů. Větší atrakcí než samotná svatba je pro fulbské děti právě Míša, respektive její bílá kůže, blonďatý vlas a modré oko. Také děti jsou svátečně oblečené. Fulbové nás přijali zcela přátelsky, kromě dětí si nás prakticky nevšímali. 
(Mali) Rada starších. 
Rada starších Masajů diskutuje o aktuálních problémech kmene. Sužuje je rozpínající se civilizace, povinná školní docházka masajských dětí nebo také nařízení vlády, kde mohou Masajové žít. Jak dlouho ještě zůstanou Masajové svobodní a nezávislí? Stařešinové řeší všechny spory, plánují a řídí válečná tažení a nájezdy. Vykonávají i rodové a kmenové náboženské obřady. Skutečný výkon těchto funkcí však spočívá na bedrech tří středních věkových skupin stařešinů. Nejmladší, nejméně zkušení muži se teprve zaučují do politické práce a zastávají funkci poslů mezi mezi vesnicemi a kmeny. Členové nejstarší skupiny jsou o radu žádáni jen v případě, že je potřeba uplatnit jejich bohaté životní zkušenosti nebo znalosti minulých událostí. Organizace věkových stupňů se u různých kmenů liší. Tam, kde se iniciace neprováděly každý rok, ale vždy po určitém období, určoval se počátek iniciačního cyklu podle nějakého pravidelného přírodního jevu. Například u Nandiů začínaly iniciace vždy při druhém rozkvětu keře setiot, jenž kvetl každých sedm let - tedy jednou za čtrnáct let. Masajové jsou nejznámějším etnikem, u něhož nalézáme tento typ politické organizace, měli ji však také Kikujové. Některé masajské kmeny se v 19. stol. usadily a přešly na zemědělský způsob života. Řemeslnické výrobky získávaly buď výměnou za dobytek od okolních bantuských kmenů - Kikujů, Kambů, Džagů nebo při nájezdech jako kořist. Mezi pastevci a zemědělci žily roztroušené zbytky lovecko-sběračských kmenů. Na rozdíl od středoafrických Pygmejů, kteří se pohybovali v okolí zemědělských vesnic, žili na vlastních a cizincům uzavřených kmenových územích. S okolními kmeny vyměňovali své produkty. Lovci a sběrači byli vyhledáváni jako léčitelé, věštci a výrobci rostlinných jedů. Někteří, např. Dorobové, prosluli jako kováři a výrobci zbraní. 
(Keňa) Zanzibarské rybářky. 
Ženy domlouvají na pláži strategii lovu ryb. Zanedlouho všechny vstoupí po pás do vody, roztáhnou sítě a pomalu půjdou podél břehu, dokud nenachytají potřebné množství ryb. Zdejší vody jsou na ryby velmi bohaté. Hned u břehu však můžete narazit například na jedovatého perutýna. 
(Zanzibar) Mladá nahá dívka Mursi s talířkem pelele ve rtu. 
Setkání se surmickými kmeny hluboko v buši byla velmi emotivní a dobrodružně krásná. Nahé domorodé ženy si nás s nejistotou prohlížely, připravené k obraně. Bylo to setkání dvou naprosto odlišných světů, jako bychom přiletěli na jinou planetu a sbližovali se s úplně odlišným biologickým druhem. 
(Etiopie) Na pláži. 
Masaj kráčí po zanzibarské pláži. Poslední dobou cestují Masajové až na sever ostrova Zanzibar, kde se snaží těžit z cestovního ruchu. Prodávají své tradiční látky, hole a další drobné dřevěné předměty. V hlavním městě Stonetownu potom také rádi pózují turistům. 
(Zanzibar) V masajské vesnici. 
Horké letní odpoledne v masajské vesnici pod Kilimandžárem. Masajové žijí, leckdy společně s dobytkem, v kruhových chýších z hlíny a suchých trav. Masajové vyznávají tradiční náboženství. V Tanzanii se k tradičnímu náboženství hlásí 31% obyvatel. Křesťanů je 35% a muslimů 34%. Žije zde asi 30 milionů obyvatel. 
(Tanzanie) Převozník. 
Převozník na jezeře v Západní Africe. Togo a Benin jsou země s množstvím jezer a velkých lagun. Vody jsou většinou mělké, proto se převozník může po jezeře pohybovat pomocí dlouhé dřevěné tyče. V této oblasti na hranici Toga a Beninu žijí Jorubové, Ewe-Adžové, Tem-Kabrové, Gurmové, Kebu-Akposové, Fonové, Baribaové. 
(Togo - Benin) Plavba. 
Beninské ženy se plaví na trh. V této oblasti západní Afriky probíhá veškerý život na vodě. Zatímco dospělí lidé vyrábí dřevěné čluny a používají jednoduché leč důmyslné plachty, děti si vystačí s obyčejným lavorem, na kterém se plaví od chýše k chýši. 
(Benin) Na loďce. 
Chlapec na jezeře Nokoué se připravuje k plavbě. Jižní část Beninu je plná velkých jezer a lagun. Také vesnic postavených na vodě je zde mnoho. 
(Benin) Malijský muž. 
Muži v Mali nosí specifické klobouky a pestré dželábie. V pozadí je dav zvědavců, které upoutal vypravěč příběhů kočující po celém státě. V zemi s velmi zajímavou historií, kterou obývají pouštní Tuaregové, krásní Bambarové nebo Senufové, tajemní Dogoni a další kmeny, má skutečně o čem vyprávět. Vždyť život Araba na severu země je tolik odlišný od života Dogona na animistickém, magií prosyceném černém jihu. 
(Mali) Berbeři. 
Berbeři v typických teplých džalábách se špičatými kapucami. Muži relaxují v zapadajícím slunci. Za chvilku vyrazí do čajovny hrát své oblíbené stolní hry a popíjet mátový čaj. Také hašiš je oblíbeným doplňkem. Jižní Maroko, nedaleko hranice s Alžírskem. 
(Maroko) Děti ve střední Africe. 
V celé Africe nás cestou doprovázely skotačící děti. Šťastné děti ve vesnicích však střídaly zubožené děti bez rodičů ve městech, které žebraly jídlo do svých kyblíků. 
(Střední Afrika) Řeka Niger. 
Malijský domorodec se plaví po řece Niger. Řeka Niger je dlouhá 4 160 km, na území Mali asi 1 600 km. Plavba po Nigeru je také jedna z možností cesty do odlehlého Timbuktu. Toto legendární město leží v poušti nedaleko této řeky. 
(Mali) Muži v Mali. 
Muži také rádi diskutují a to zejména po důležité páteční modlitbě. Pátek je pro muslimy svátečním dnem a proto jsou modlitby v tento den zvláště navštěvované. Jsou také delší, hlubší a slavnostnější. Ještě několik hodin po modlitbách hovoří muži na rozích ve svých nejlepších dželábiích a kloboucích. 
(Mali) Při práci. 
I když mladá černošská matka pracuje, maličké dítě na zádech v klidu spí. Černošky s dětmi na zádech dělají vše, děti si zvykají na tvrdé podmínky. Žena přesýpá zrna na větru, který oddělí vytlučené slupky od jader. Do spodní mísy již dopadnou jen jádra. Na sobě má typickou malijskou látku. Na nohou má gumové žabky, velmi typické pro celou dnešní Afriku. 
(Mali) Náklad. 
Malijci nosí veškerý náklad na hlavě. Dokonce i batohy a leckdy i boty, nosí na hlavách. Domorodci někdy nosí na hlavách obrovská a těžká zavazadla, náklad na hlavě ženy může přesáhnout i 20 kg. 
(Mali) Malijská dívka. 
K tradičním ozdobám tohoto kmene patří výrazné tetování kolem úst a také náušnice v nose. Ženy chodí i desítky kilometrů s velkými nádobami na hlavách, aby přinesly do své vesnice tolik potřebnou vodu, která ve vyprahlém Sahelském pásu chybí jako málokde jinde. 
(Mali) Swazi. 
Svazijský tanečník. Od roku 1893 bylo Svazijsko pod jihoafrickou správou, ale většinou zde vyvíjely činnost soukromé společnosti. Po Búrské válce (1899 - 1902) mezi holandskými starousedlíky a Brity se však dostalo pod výlučně britskou kontrolu. V roce 1963 dostalo omezenou samosprávu, o čtyři roky později vzniklo Svazijské království, které v roce 1968 získalo úplnou nezávislost. 
(Svazijsko) Svazijsko tančí. 
Tanečník představuje šamana při kouzelnickém obřadu. Svazijsko je v současnosti monarchie. Hlavou státu i vlády je král. Čtyřicet kmenových náčelníků deleguje po dvou členech do sboru velitelů, který jmenuje polovinu senátorů a většinu členů dolní komory. Král má velké osobní pravomoce včetně práva jmenovat zbývající členy obou komor a práva veta. 
(Svazijsko) Kouzelník. 
Tanečník představující kouzelníka drží pouze v zubech těžký sud. Se sudem v zubech zuřivě tančí a metá sebou do všech stran. 
(Svazijsko) Mouchy. 
Mouchy jsou v Africe doslova všude. Lezou lidem po obličejích, někdy dokonce i po očích. Cestovatel má často na sobě mnoho much, kterých se prakticky nelze zbavit. Místním lidem však mouchy až tak nevadí. 
(Afrika) Temná tvář. 
Dívka surmických kmenů v jihozápadní Etiopii. V 1. století vznikl v severní Etiopii státní útvar Aksúmské říše, která ve 4. století přijala křesťanství. Spojení s Evropou bylo muslimskými výboji v 7. století přerušeno. Až do poloviny 15. století, kdy se etiopští mnichové pokusili navázat styky s Římem, věříce, že jsou potomky legendárního vládce Kněze Jana, měli Evropané o Etiopii minimální znalosti. (zdroj Encyklopedie Zeměpis Světa) 
(Etiopie) Portrét Muhakaono. 
Petrobarevné čelenky a přívěšky patří k oblíbeným ozdobám Muhakaonských žen. Muhakaonové patří k nepočetným kmenům žijícím mezi vesnicemi Himbů. 
(Severní Namibie) Štastná žena Muhakaonů. 
Muhakaonky nosí na hlavách specifické účesy. Zatímco vzadu nosí dlouhé copánky, kratší dredy ve předu potírají směsí hlíny, popela a másla. 
(Namibie) Kráčící hererská žena v Namibii. 
Hererské ženy paradoxně převzali po zmasakrování svého národa oblečení německých luteránek, manželek okupantů. Při genocidě tehdy zavraždili Němci na 60 tisíc Hererů. K typickým znaků dnešního hererského dámského oděvu patří nadýchané několikavrstvé sukně a jakési látkové rohy. 
(Namibie) Dítě v Mauritánii. 
V Mauritánii vytlačily berberské kmeny původní černošské obyvatelstvo již v době před naším letopočtem. Ve středověku potom zemi ze severu obsadili Arabové (Maurové). 
(Mauritánie) Smaragdové oči. 
Tuniská dívka si hraje s dětmi v uličkách starého města - mediny. První osady Féničanů vznikly na území Tuniska v 11. století před naším letopočtem. Roku 800 před Kristem bylo založeno Kartágo. Po punských válkách bylo zničeno a země se stala součástí Římské říše. V 7. století je obsadili muslimští Arabové a koncem 16. století se stalo součástí Osmanské říše, ale později si vydobylo faktickou suverenitu. Zdejší vládcové - bejové se často obraceli na Evropu, jen aby čelili osmanskému vlivu, a snažili se zavádět západní reformy. V polovině 19. století se země u evropských bank zadlužila natolik, že to posloužilo Francii jako záminka k tomu, aby v roce 1881 převzala kontrolu nad zemí. Bej zůstal loutkovou figurou a francouzští kolonisté zabrali většinu nejlepší půdy. Tunisko získalo v roce 1956 nezávislost a následující rok vyhlásilo republiku (zdroj Encyklopedie Zeměpis Světa). 
(Tunisko) Tunisan. 
Starší Tunisané nosí specifické čapky. V roce 1994 žilo v Tunisku 8 730 000 obyvatel. V hlavním městě Tunis, žije více než 1,5 milionu lidí. Státním náboženstvím je islám. 
(Tunisko) Žena v zeleném. 
Marocká žena relaxuje po modlitbě v největší marocké mešitě v Casablance. Muži a ženy se modlí zvlášť, obě skupiny mají oddělené prostory. 
(Maroko) Maročtí Berbeři. 
Berbeři hovoří na rohu domku na okraji starého města. V této oblasti jižního Maroka nosí muži lehké světlé džaláby bez vzoru, špičatá kapuca nechybí ani tady. Poblíž Alžírské hranice nosí muži i turbany. 
(Maroko) Kouzelnice. 
Stará žena sedí před svou hliněnou chýší. V oblasti jižního Maroka při hranici s Alžírskem jsou krásné hliněné vesničky ukryté mezi písečnými dunami. 
(Maroko) Marocké dítě. 
Krásný úsměv marocké holčičky. 
(Maroko) V turbanu. 
Starý muž odpočívá v malé čajovně při šálku kávy. K oblíbeným kratochvílím ve zdejších čajovnách patří stolní hry jako jsou domino, šachy a další ryze arabské hry. Ženy do čajoven chodit nesmí. Pokud mužům při čaji vyhládne, dají si oblíbený kus-kus nebo tažín. 
(Maroko) Marocké ženy kráčí na pole. 
Marocké ženy se zahalují černými pruhy látek. Často je zdobí pestrobarevným pruhem jakýchsi přívěšků na zádech. Ženy si rády zdobí ruce a nohy henou. Používá se tu černá i oranžová hena. Neoblíbenějšími motivy jsou berberské ornamenty. Dvě barvy heny se také často kombinují. Zatímco oranžová hena pokrývá dlaně a chodidla, černou henou jsou namalovány ozdobné motivy na rukou a nohou. 
(Maroko) Muži v džalábách. 
Ke každému muži na pomezí Maroka a Alžírska patří volný hábit - džalába. Muž vlevo má na sobě typickou marockou džalábu se špičatou kapucí. Muž s holí má naproti tomu poněkud jižnější model bez rukávů. 
(Maroko - Alžírsko) Egypťan v Luxoru. 
Mezi většinovým obyvatelstvem hamitsko-semitského původu (90%) a africkými Núbijci na jihu Egypta jsou značné kulturní rozdíly. Tato země má však dlouhou tradici náboženské a etnické tolerance. Mezi hlavní etnika patří egyptští Arabové, Beduíni, Berbeři a Núbijci. Žijí zde také Řekové, Arméni a další Evropané. Beduíni se dělí na dvě skupiny. Na jihu Arabské pouště žijí Arabdah a Bišarín (hamitští Bédžové), zatímco Saadi a Murabatín (smíšeného arabského a berberského původu) kočují v Libyjské poušti.(zdroj Geographica, Slovart,2006) 
(Egypt) Egypťan v Karnaku. 
Památky starověkého Egypta patří ke skutečným světovým skvostům. Nálezy z hrobek dokládají, že již v období první dynastie kolem roku 4400 před naším letopočtem se zhotovovaly vykládané předměty z ebenového dřeva a slonoviny, ale i cizelované nádoby z mědi a zlata. Před téměř pěti tisíci lety potom začaly vznikat pyramidy. Na největších z nich pracovaly desetitisíce lidí asi dvacet let. Později přišly monumentální chrámy v Luxoru a Karnaku nedaleko Údolí Králů. 
(Egypt) Egyptský muž sedí u vzácné faraonské sochy. 
Většina obyvatelstva v Egyptě vyznává islám. Křesťanství se v Egyptě rozšířilo pravděpodobně velmi brzy, asi kolem roku 40 n. l. Nové náboženství v té době získalo velkou oblibu, protože očekávat život na onom světě odpovídalo staroegyptským představám. Ještě dnes patří 8 až 10% obyvatelstva ke koptskému vyznání. Podle tradice přijali evangelium od apoštola Marka, prvního alexandrijského biskupa.(zdroj Geographica) 
(Egypt) Egypťanka plete košíky. 
Košíkářka v malé egyptské oáze Al-Dakhla hluboko v poušti. Tato část Egypta si stále uchovává svou tradiční kulturu. 
(Egypt) Starší egyptský Arab. 
Starý muslim sedí na starověkých kamenných kvádrech v Luxoru. Úředním jazykem v Egyptě je arabština. Národnostní menšiny hovoří jinými jazyky, od hamitsko-súdánských jazyků Núbijců na jihu, až k berberskému jazyku Siwahů východně od Kattarské prolákliny.(zdroj Geographica) 
(Egypt) Probíhá obchod. 
Obchodování bývá dlouhé, leckdy také plné emocí, jež umí Arabové bravurně zveličovat. S výslednou cenou musí být spokojeny obě strany. 
(Egypt) Obchod s velbloudy. 
Tito velbloudi už svého nového majitele mají. Menšího velblouda tady pořídíte za 1500 egyptských liber, zatímco za velkého zaplatíte kolem 3000 liber. Velbloudí trh ve vesnici Birgash pulzuje obchodem na samém rozhraní nilské delty a západní pouště, jen několik kilometrů od Káhiry. Každý den se tady prodají stovky velbloudů dovážených z různých koutů Egypta, ale také ze Súdánu a zřídka dokonce i ze Somálska. 
(Egypt) Stará Gíza. 
Glam pohled na velbloudáře před legendární Cheopsovou pyramidou v Gíze. Pohádku kazí všudypřítomný nepořádek, otravní prodavači všeho možného i nemožného (haš haš mistr?), stovky turistů a much. Po zavírací době je tady ovšem báječně... 
(Egypt) Nahá černoška kmene Bambarů. 
Typická Súdánská (Sahelská) černoška. Mezi charakteristické rysy tohoto kmene patří dva hlubší zářezy vedle očí. V současné době je v módě také zářez nebo malba pod okem. Mladé dívky s oblibou nosí přes rameno uvázaný vlasec. Setkali jsme se s tím v mnoha vesnicích. 
(Mali) Tajemné oči bojovníka Mursi. 
Unikátní zdobení obličeje u bojovníků etiopských Mursiů. Kresba je provedena bílou a žlutou barvou. Bojovníci mají hlavy zcela oholené, někdy zůstává jen ozdobný kruhový proužek vlasů kolem hlavy. 
(Etiopie) Tvář Masaje. 
Masaj má na uších typické trojúhelníkové ozdoby. 
(Zanzibar) Hrdost. 
Hrdá tvář pomalovaného bojovníka kmene Mursi. Mladí muži nosí také ozdoby v uších. 
(Etiopie) Tajemná Afrika. 
Stále ještě neznámá Afrika skrývá cenné odkazy předků domorodých kmenů. Zvláštní obřady, bolestivé a brutální zákroky, iniciační tance a rituály, oběti nebo odkaz tradičního voodoo stále zůstává ne zcela pochopenou součástí domorodé Afriky. 
(Etiopie) Tance jihoafrických kmenů. 
Také území dnešního Svazijska dříve obývali Křováci (Sanové). Josef Kandert v roce 1984 píše: "Zatím není zcela jasné jak vlastně život Sanů v minulosti vypadal. Zdá se že dnešní Sanové jsou příkladem regrese společenského vývoje. Mýty bantuských kmenů i archeologické nálezy totiž naznačují, že předkové dnešní loveckých a sběračských Sanů žili na daleko vyšší kulturní a společenské úrovni. Znali železo a uměli je zpracovávat, dokonce nejstarší fáze důlních a hutnických komplexů v Zimbabwe se přičítají právě Sanům. Také v bájích to byli právě oni, kdo naučili přicházející Bantuy kovářství a metalurgii. Některé jejich skupiny se živily chovem dobytka." 
(Svazijsko) Trh na pláži v západoafrickém Senegalu. 
Na velkém plážovém trhu se sešlo mnoho etnik z okolí. Hlavními etniky v Senegalu jsou Wolofové, Fulani a Sererové. Dále potom Ďolové, Mandingové a další. Na území dnešního Senegalu se také nachází pole megalitů, o nichž někteří badatelé soudí, že byly vztyčovány jako náhrobky. Nejznámější megalitickou lokalitou je Sine Saloum. U megalitů byly objeveny hroby, které jsou datovány do 9. až 2. století před naším letopočtem. Ze stejné doby jsou snad i megality. (zdroj: Afrika, Josef Kandert, MF 1984) 
(Senegal) Maurský pastevec. 
Bílý Maur pase ve vyprahlé krajině kozy. Nedaleko oázy Shinguti, která ukrývá nejstarší fungující knihovnu. 
(Mauritánie) Dívka na vodním trhu. 
Černošská dívka na své loďce na vodním trhu v Beninu. Okolní roviny jsou doslova plné jezer a velkých lagun, na nichž probíhá život. Toto místo také prostupuje silné voodoo. 
(Benin) Ruch vodního trhu. 
Pulzující vodní trh v Beninu. Z okolí po vodních tocích sjíždějí domorodci různých kmenů. Vše probíhá na vodě. 
(Benin) Zdobení Sikóliů. 
Zvláštní obrazce na obličeji Sikólia vytvořili Masajové po rituální obřízce. Takto symbolicky pomalován bude tři měsíce bloudit okolím, aby nebyl spatřen nikým ze své vesnice. Zkoušky dospělosti probíhají u mnoha afrických kmenů a leckdy jsou dosti těžké. Od odloučení přes lov až k soubojům dlouhými kopími. Teprve po návratu do vesnice se ze Sikólia stane konečně Morani - bojovník. Po vytvoření národního parku Serengeti byli Masajové vyhnáni až za jeho hranice, dnes žijí převážně na území Tanzanie a Keni. V okolí jsou také další domorodé kmeny jako například Tatogové u kráteru Ngoro-Ngoro známí svým jizvovým tetováním v obličeji, Kwaviové, Magatiové a dokonce i Bushmeni - tedy Křováci. Josef Vágner v knize Afrika - Život a smrt zvířat (Svoboda, 1979) píše: "Nejstaršími africkými obyvateli jsou patrně Křováci. V současné době jejich zbytky přežívají v poušti Kalahari a v sousedních oblastech Angoly a Jihozápadní Afriky, kam ustoupili před bantuskými kmeny (od 11. stol.) a před holandskými Búry (od 17. století). Mají nízkou postavu a žlutohnědou pleť, vlasy jim rostou v hustých chomáčích, mezi nimiž bývá vidět holá lebka. Žijí většinou v kočovných rodech, čítajících až padesát osob, které vedou nejstarší a nejzkušenější muži. Živí se lovem a sběrem a stěhují se z místa na místo, nevzdalují se se však příliš od vodních zdrojů. Jejich hlavní zbraní jsou luky a šípy, které mívají hroty napuštěné jedem. Oheň rozdělávali ještě do nedávna třením dřívek. O ulovenou potravu se dělí celý rod, avšak muž, který zvíře ulovil, má právo na jeho kůži, z níž si udělá malou bederní zástěrku, jíž se odívá. Jako nádoby na vodu používají skořápky z pštrosích vajec. Nosí je při putování s sebou, nebo je zahrabávají do země, aby měli přichystánu zásobu vody, až tam přijdou podruhé. O náboženství Křováků se toho moc neví. Vzývají hlavně Měsíc a různé přírodní síly, zejména déšť. Rádi tančí a doprovázejí se zpěvem a tleskáním. Jejich tance bývají mimické, napodobují často s pomocí zvířecích koží lovecké výjevy. Jejich malby se zachovaly většinou na skalních převisech a mívají vysokou uměleckou úroveň. Znázorňují lovecké výjevy, tah zvířat, tanec nebo mytická zvířata." Tolik Josef Vágner. Mnoho těchto výjevů je velmi dobře dochovaných v Dračích horách v Jižní Africe. Setkali jsme se dokonce s Křováky, kteří přežívají zimu ve stodole bílého farmáře a výtečně spolu vycházejí. 
(Tanzanie) Podvečerní cesta z trhu. 
Domorodé ženy na ostrově Madagaskar kráčí již za šera domů. Na hlavách nesou v pletených taškách zbytek potravin, který neprodaly za celý dlouhý den na rušném trhu. Slunce zapadlo a nastává studená noc ... 
(Madagaskar) Nápadité africké účesy. 
Po celém černém kontinentu lze s úžasem pozorovat nápaditost zdejších kadeřnic. Některé účesy skutečně neznají meze a tyčí se do mnoha pater. 
(Burkina Faso) Večer u Mursiů. 
Tato dívka je již vdaná a bolestivý rituál zigroo již absolvovala. Terakotový talířek pelele (též zvaný labreta) má ovšem vytažený. Ret jí tak visí na bradě. Žena nemůže mluvit, pouze huhlá a silně slintá. 
(Etiopie) Emo. 
Emotivní atmosféra prostupuje okolím při posledních paprscích zapadajícího slunce. Nad černým Senegalem se brzy rozprostře temná noc. Děti hledí do budoucnosti s nejistotou, ovšem problémy si ještě nepřipouštějí. Za chvilku bude ve vesnici ticho a domorodci se přesunou k ohňům. Ve městech však začné být velmi rušno a nebezpečno ... 
(Afrika) Súdánská dívka. 
Velká část Súdánu byla v poměrně nedávné době islamizována. Na jihu země ovšem najdeme divoké přírodní kmeny jako jsou Dinkové, Šilukové, Nuerové nebo méně známí Núbové. Núbové žijí polonazí. Zdobí se jizvovým tetováním, ženy také barevnými korálky. Také kmen Núbů udržuje tradici brutálních mužských soubojů, které mají jediné pravidlo - nezabít protivníka. Zápasy se konají při příležitosti oslav sklizně a to kolem prosince, kdy se úroda uloží do sýpek. 
(Súdán) Dívka s náramky. 
Dívka kmene Mursi se na trh ozdobila vkusnými náramky a jednoduchým přehozem. Do surmické skupiny žijící v okolí patří také Baleové (kmen Bale), kteří se po generace živí zemědělstvím. V okolí najdeme také kmen Meene, který má stejné jazykové kořeny jako Mursiové. 
(Etiopie) Domorodá žena v obleku z mušlí cauri. 
Hamarové přišli do oblasti dnešního působiště poměrně nedávno. Podle jejich legendy se dva slavní předkové rozhodli pro život na vrcholcích hor. Byli prý první, kdo používal oheň. Ohnivá záře potom přitahovala lidi z okolí a ti přicházeli blíž. U posvátného ohně přísahali poslušnost a čestnost a tak se stali Hamary. Dodnes mají Hamarové oheň za posvátnou regenerující sílu, počátek všeho. Při úmrtí ve vesnici je oheň uhašen a znovu je zažehnut při složitých rituálech. Legenda je založena na skutečnosti, Hamarové jsou opravdu smíšeni z různých skupin, které před staletími přišly do svahů těchto hor. Hamarové se živí zemědělstvím a pastevectvím. Toto etnikum vyznává voodoo a velké slovo mají věštci a kouzelníci, neboli šamani. Při iniciaci mladých hochů se provádí obřad skoku na býka, stejně jako u okolních kmenů Banna a Bashada. 
(Etiopie) Pomalovaný nahý hoch. 
Nahý chlapec má v obličeji rituální kresbu bílou hlinkou a popelem, která má symbolický význam ve zdejším pojetí voodoo. Kresba má dítě zejména chránit proti uhranutí. 
(Mozambik) Portrét maurského děvčátka. 
V Mauritánii vytlačily berberské kmeny původní černošské obyvatelstvo již v době před naším letopočtem. Ve středověku potom zemi ze severu obsadili Arabové (Maurové). 
(Mauritánie) Krásná dívka kmene Konso. 
Dívka Konsů, která právě prodává na trhu zeleninu, má typické ozdoby pro svůj kmen. U Konsů jsou to zejména barevné čelenky, doplňky z korálků, dlouhá péra nebo barevná trička. 
(Etiopie) Masajská úprava vlasů. 
Mladí Masajové si vzájemně zaplétají copánky, aby tak vytvořili co nejlepší účes, který je pro tento kmen typický. Ženy nosí hlavy oholené nebo jen s krátkými vlasy. 
(Tanzanie) Drsní hoši kmene Surma. 
Surmové prosluli svými tradičními tvrdými souboji holemi Donga. Drsné souboje muž proti muži mají jediné pravidlo - nezabít soupeře. Vítěze potom ostatní bojovníci slavnostně nosí na jakýchsi nosítkách na ramenou skrz vesnici. Surmové jsou animisté. Hlavní roli v pojetí surmského animismu hraje nejvyšší duch Tumu, pán deště. S okolními kmeny jsou Surmové většinou ve válečném stavu. Bojují zejména s odvěkými nepřáteli Nyangotómy. Dobré vztahy nemají ani s kmeny Meen nebo s Balei. Surmů je asi 20 000 příslušníků vedených na oficiálním seznamu osob v Etiopii jako Suri - skupiny Chai a Tirma. 
(Etiopie) Prastará knihovna. 
V unikátní staré knihovně v Mauritánii, uprostřed písečných dun, nám knihovník právě otevírá devět století starý Korán. Bílý Maur je potomkem rodu, který knihovnu po generace vlastní. Nejstarší exponáty jsou téměř 1000 let staré! Chrání je pouze děravé dřevěné dveře uzamčené malým visacím zámkem. 
(Mauritánie) Miminko. 
Himbské miminko nerušenš spí na maminčiných zádech navzdory otřesům při chůzi i přímému polednímu slunci. Děti si od malička zvykají na drsné podmínky, které je budou provázet celým životem. 
(Namibie) Mladí Sikóliové. 
Dva mladí Sikóliové, tedy Masajové na zkoušce dospělosti, kráčí kolem hory Mt.Meru v Tanzanii. Jejich zkouška potrvá celé tři měsíce. 
(Tanzanie) Křesťanská Etiopie. 
Vysoko v horách severní Etiopie vládne Etiopské ortodoxní křesťanství. Lidé nosí na oděvu tradiční bílé bavlněné roucho a jím často omotávají i hlavu. Své chýše si staví v kruhovém půdorysu z kamene. Krajina je tady vskutku úžasná. 
(Etiopie) Červený šátek. 
Mladá žena v malijském městečku Djené s exemplárním účesem pro tuto oblast Sahelu. 
(Mali) Symbol. 
Masajská žena s velkými korálkovými kruhy na krku a tradičním symbolem na čele stojí před svou skromnou hliněnou chýší. Masajové žijí ve svých chýších spolu s dobytkem. Jsou to hrdí pastevci. 
(Tanzanie) Pomalovaný mladík. 
Muži surmických kmenů se s oblibou malují různými barevnými obrazci. Takové zdobení může vyjadřovat určité postavení nebo současnou pozici či úkol. Některé hluboké jizvy na hrudi nebo pažích bojovníka - tzv. skarifikace - vyjadřují počet zabitých nepřátel nebo nebezpečných zvířat a jsou znamením cti. 
(Etiopie) Nádoba na hlavě. 
Malijská žena nese na hlavě těžkou nádobu s mnoha litry vody. Kolem rtů je rituálně tetovaná. Na krku má ochranné kri-kri a na hlavě typické copánky a barevný šátek. 
(Mali) Matka s dcerou. 
Mladá matka s dcerou a houfem malých dětí prodávají u cesty čerstvé ovoce. Typický obrázek Afriky podél provizorních prašných cest. 
(Afrika) Muži v hábitech. 
Stařešinové v barevných hábitech hovoří o současné politické situaci. Nebo o terorismu? 
(Mali) Hloubání. 
Starý svatý muž je zahloubán do bible. Tato část etiopských velehor je prosycena křesťanskou mystikou a dýchá Kristem. 
(Etiopie) Mozambické děti. 
Vesnické děti mají obličeje potřené zvláštní směsí. Rodiče je tak chrání proti uhranutí. 
(Mozambik) Pracující dívky. 
Bambarská dívka pracuje ve středu vesnice. Kolem pobíhají a skotačí špinavé nahé děti, kterým nic nemůže zkazit radost a zábavu. 
(Mali) Libyjská kultura. 
Unikátní libyjská kultura včetně specifických oděvů se uchovala nedaleko oázy Siwa u Libyjských hranic. 
(Severní Afrika) Bílí Maurové. 
Jedním ze tří hlavních etnik v Mauritánii jsou Bílí Maurové. Na snímku právě odpočívají se svými velbloudy po dlouhé cestě pouští do malé oázy. K tradičnímu oděvu Maurů patří modrá dželábie (či džalába, jallabah) a tmavý turban. 
(Mauritánie) Stará Masajka. 
Masajská žena obchází svou vesnici a kontroluje dobytek, který pasou malé děti. Výjimkou není maličký čtyřletý hoch, který s proutkem v ruce popohání skupinku mohutných býků. 
(Tanzanie) Malý domorodec. 
Unikátní domorodé kmeny a jejich leckdy ještě nezkažená kultura jsou opravdovými klenoty Afriky a cennými odkazy minulosti. V současné době jsou však velkou rychlostí a silou pohlcovány bezduchou civilizací založenou na klamu peněz a falešného sebeuspokojování. 
(Tanzanie) Stahování z kůže. 
Samburská žena se přes svatební veselicí chystá ke stažení obětované kozy z kůže. Starší žena potom zvíře naporcuje a začne připravovat neobvyklou hostinu. 
(Keňa) Visuté rty. 
Většinu času nosí vdané surmické ženy své talířky pelele vyjmuté z proříznutého rtu. Rty potom takto visí a znemožňují ženě mluvit. Výrazně také ztěžují jedení a pítí. Terakotové talíře mají uschované v hrubých látkách. 
(Etiopie) Zlaté náušnice. 
Svatební zlaté náušnice jsou opravdovým unikem sahelského kmene Fulbe. V minulosti byly hojně rozšířeny po celé oblasti, dnes takové náušnice spatří cestovatel velmi zřídka. 
(Mali) Svatý ve žlutém. 
Etiopský svatý muž studuje Bibli u své jeskyně v Lalibele, kde po léta sídlí. Toto místo je doslova nasycené mystikou a odkazem svatého Jiří. 
(Etiopie) Ranní pohoda. 
Starý náčelník se pomalu probouzí do dlouhého dusného dne. Nikdo nikam nespěchá a tak je dostatek času posedět si ve stínu a relaxovat ... 
(Keňa) Nahé dítě. 
Malý chlapec sleduje dění ve své vesničce. Náš fotoaparát ho velmi zaujal a nemůže z nás spustit oči. 
(Namibie) Dívky při práci. 
V Africe pracují ženy a dívky velmi tvrdě. Tyto slečny zbavují zrna slupek tlučením těžkými dřevěnými nástroji. I přes vysoké teploty pracují celý den. 
(Mali) Oslava. 
V malém městečku severní Keni probíhá bujará oslava. Lidé zpívají, tančí a radují se podporováni zeleným čadem, který hojně žvýkají. 
(Keňa) Výstup na palmu. 
Malagaš leze velmi obratně na hladkou palmu, aby shodil několik kokosových ořechů. K výstupu nepoužívá žádnou podporu. 
(Madagaskar) Barevní Samburové. 
Mladá Samburka zaujatě poslouchá naši audio nahrávku samburských zpěvů. Na mobil natáčíme krátké video, které Sambury přímo fascinuje. 
(Keňa) Barevná svatba. 
Mladé ženy kmene Samburu přihlížejí přípravám svatby. 
(Keňa) Velké tržiště. 
Na velkém rušném tržišti v Mali seženete skutečně nejrůznější věci. Od voodoo sošek a jiných magických předmětů až po nefunkční napodobeninu MP3 přehrávače. 
(Mali) Banány. 
Zanzibarský obchodník prodává velké banány na tržišti ve Stonetownu. 
(Zanzibar) Na trhu. 
Různá etnika se schází na rušném malijském trhu. Co kmen, to jiná kultura, jiný pohled na svět. I sem ale postupně proniká civilizace. Výjimkou nejsou muži ve městech, kteří vlastní mobil zejména proto, aby mohli kamarádům ukazovat porno video nebo sexy fotografie. Lidé v Africe nepovažují sex za žádné tabu. I v domorodých kmenech se o sexu otevřeně mluví. 
(Mali) Malgašské děti. 
Děti si na pláži hrají místní super hry. Rády by poslouchaly mp3 přehrávače nebo vlastnily iphone, ale tyto výdobytky civilizace sem zatím dorazily jen s hrstkou turistů. Některá větší města na pobřeží už ovšem začínají být online a Afričané tak mohou tratit svůj čas třeba na youtube nebo facebooku, stahovat video nebo MP3. 
(Madagaskar) Mauritánská dívka v šátku. 
Ani v nehostinných podmínkách mauritánského sucha nechybí dětská radost. Dívky si nás dlouze přohlížejí, fascinovány Míšinými vlasy. Jak vidíme na konečcích nehtů této dívky, je zde rozšířeno malování nehtů a samozřejmě i rukou henou. Většinou se jedná o jednoduché ornamenty, které mají symbolický význam pro jednotlivé události. 
(Mauritánie) Hrdý výraz nahé Himbky. 
Hrdý výraz mladé Himbky vypovídá o nejistotě, kterou v ní vyvolává naše přítomnost. Fotoaparát sleduje se značným rozrušením, ale nedává na sobě nic znát. Evidentně si plně uvědomuje svou krásu ... 
(Namibie) Příprava pokrmu. 
Samburka připravuje polední pokrm pro svoji rodinu. 
(Keňa) Nahý muž v džungli. 
Nahý Mursi s unikátním barevným zdobením na obličeji a hrudi. Mursiové a Surmové často zdobí kresbami také penisy. Jejich nahá těla jsou leckdy uměleckým dílem. 
(Etiopie) Malijské dítě. 
Tato oblast Mali se vedle zvláštních účesů vyznačuje také unikátním zdobením uší žlutými provázky, dvojitým zářezem za okem a specifickou černou šmouhou pod okem. 
(Mali) Pelele. 
Surmické dívky vkládají do rtu terakotový talířek - pelele. Dříve byl talířek vkládán do horního nebo dokonce do obou rtů. Například v kmeni Ubangi ve Středoafrické republice. 
(Etiopie)

Další fotografie

z naší dvouleté cesty pěšky a stopem napříč nahou Afrikou

Krásné mladé africké dívky apod., aneb upoutávka


Tento web pro vás zdarma vytvořili:

© Ondřej Havelka

html, css :: Atelier GINGO