Nahá Afrika

navigace


Devět set let starý dotek

Příběhy z Afriky

Může být vlak dlouhý pět kilometrů? Může. Právě se vezeme nejdelším vlakem na světě. S ocelovou ladností se plazí pouští přesně na hranici mezi Západní Saharou a pohádkovou Mauritánií. Míříme na skutečně unikátní místo ...

Pašeráci a Francouzi

Pamětnice devíti století. 
Knihovna v oáze Shinguti skrývá až devět set let staré poklady duchovní literatury, jako je tento Korán. Unikátní knihovna je postavena z kamenů a vzácné svazky střeží pouhý visací zámek na děravých dřevěných dveřích. 
(Mauritánie)

Mezi Západní Saharou (v současné době okupovanou Marokem) a Mauritánií je velice zajímavá část hranice, celá stále ještě velmi hustě zaminovaná. Nezávislým cestovatelům situace na ní do karet příliš nenahrává. Na marocké straně cesta končí stejně jako všechno, podle čeho se lze alespoň trochu orientovat. Dál je už jenom poušť, v níž kdesi za dunami tušíte malou hliněnou chýši se čtyřmi maurskými vojáky a křičícím rádiem s arabskou populární hudbou. Protože projíždíme celou Afriku stopem a nehodláme dělat výjimky, budeme potřebovat trochu štěstí.

Na stopu v severní Africe. 
Stopování v liduprázdných pustinách má své nezaměnitelné kouzlo. Vyžaduje ovšem dostatečnou zásobu vody a trpělivosti, protože výtuh může být skutečně dlouhý. Rekorní výtuhy na stopu cestou po Africe se pohybovaly kolem 30 hodin. Potom jsme většinou změnili směr nebo pokračovali pěšky. 
(Maroko)

Podle průvodců a místních lidí v městečku Al-Dakhlah na Západní Sahaře je hranice průjezdná pouze džípem s někým, kdo zdejší poušť velice dobře zná. Rozhodně nás tam prý nikdo nesveze bez zaplacení, natož osobním autem. Přes to zkusíme štěstí ... Pár desítek kilometrů před hranicí stopujeme osobní vůz s několika mladými Marokánci. Vezmou nás do prvního města na mauritánské straně? Odpověď ano je pohotová. Že by to šlo tak hladce?

Stopem na korbě po nekonečné poušti. 
Většinu cesty stopem po Africe jsme strávili na korbách vozidel a trucků. V severní Africe se nám poštěstilo mít celou korbu pro sebe, zatímco jižněji jsme korbu většinou sdíleli s neuvěřitelným množstvím dalších pasažérů, zvířat a nejrůznějšího nákladu. Protože cesty jsou plné děr a výmolů, není jednoduché najít správnou polohu, ve které člověk vydrží desítky hodin a nevypadne. Dalším kořením cesty na korbě jsou zejména v Sahelu kobylky, které vás čas od času zasáhnou do obličeje. 
(Sahara)

Po zdlouhavém papírování na marocké straně hranice usedáme znovu do vozu a zakusujeme se do pouště. Bohužel jen na tři kilometry. Přijíždíme kamsi, kde už čeká kvalitnější vůz, který si s písečnými dunami lehce poradí. Náš řidič i posádka vystupují a začínají do připraveného auta přenášet jakýsi náklad. Pospíchají. Přes prázdný osobní vůz pak přehazují plachtu v barvách písku. Řidič džípu je nervózně popohání a my se konečně dozvídáme, co se tu vlastně děje. Hoši cosi pašují do Mauritánie, rozhodně nemají namířeno na druhou stranu oficiální hranice a maurský řidič nás odmítá vzít dál.

Na písečných dunách. 
Do Sahary jsme se doslova zamilovali. Její odlehlá místa jsou ideálním výchozím bodem k duchovním výletům mimo hmotu. Každá noc v písku pod překrásným obrazem hvězdného nebe je samostatným zážitkem. To platí také pro noční procházku tmavě modrými dunami nasvícenými měsícem. 
(Maroko)

Opět stojíme kdesi uprostřed písečné pouště mezi hranicemi v zaminované oblasti a nevíme kudy dál. Nezbývá, než zamířit zpátky na marockou celnici. Šlapeme zpět ve stopách kolejí, které tu předtím nechal náš osobní vůz, a pomalu začínáme věřit slovům o nedostupnosti mauritánské hranice. Štěstí však alespoň v této chvíli stojí při nás, objevilo se další vozidlo. Tentokrát Francouzi v dodávce. To vypadá slibně ...

Poušť je uzavřena! Zaplať!

Saharský závoj. 
Pohádková Sahara maluje překrásné obrazy. 
(Sahara)

Naskakujeme do auta a jedeme dál. Po několika kilometrech nás staví maurská vojenská hlídka. Uprostřed širé pláně oznamuje, že právě uzavřeli poušť! Co tedy máme dělat? ptají se nechápající Francouzi a obávají se, že budou muset vůz otočit. Zpátky, poušť je zavřená! vykřikuje agresivně maurský voják. Zkus mu něco dát, radí spolujezdec řidiči. Ten tedy z okénka podává dvě velké coly a cigarety. Voják je ale ještě agresivnější. Řidič přidává dvoje cigarety a čokoládu. Poušť je otevřená, šťastnou cestu, usmívá se najednou černý muž zákona. Začínáme chápat zdejší systém.

Sahara. 
Poušť Sahara se rozprostírá téměř po celé severní Africe. Táhne se od Maroka a Mauritánie na západě až po Egypt a Súdán na východě. Původně byla patrně osídlená černochy, které na přelomu letopočtu vytlačily berberské a tuaregské kmeny. Po islamizaci saharské Afriky přišli Arabové a území osídlili. Krásné duny pokrývají jen asi 10% celé plochy této pouště. Zbytek jsou písčité roviny nebo vyprahlé skalní masivy. Výstup na vysoké duny je v horku a s těžkým batohem na zádech poměrně vyčerpávající. Nohy se boří do písku a ve svahu ujíždějí zpátky dolů. Z vrcholu to ale potom jede nádherně. Nejdůležitější společník na tůře přes poušť je za všech okolností dostatek vody. Ta totiž v rozpálené poušti při námaze mizí velmi rychle. Saharu obývají v současnosti Arabové, Berbeři, Tuaregové, Mauři, Núbijci a další černošské skupiny. Poušť Sahara zcela pokrývá nebo zasahuje do těchto zemí: Maroko, Západní Sahara, Alžírsko, Tunisko, Libie, Egypt, Súdán, Čad, Niger, Mali a Mauritánie. 
(Maroko)

Po dalších několika kilometrech se objeví hliněná chatrč, oblepená všemi možnými kartony a plakáty. Nízkými dvířky se line kvílivá hudba ze starého rádia na baterie. Hned vedle zápraží hřeje malá hromádka horkých uhlíků s roztomilou čajovou konvičkou. Z příjemného chládku boudy vychází vysoký černoch v zelené uniformě. Tváří se velmi důležitě. Kam jedete, proč jedete, kde máte vůz, koho hledáte a pořád dokola. Tahle ceremonie trvala hodinu. Užíval si ji. Ale konečně máme v pase razítko a můžeme pokračovat.

Obchod s Tuaregy

Berber. 
Marocký Berber na trhu s koberci. Turban chrání nejen proti slunci, ale také proti písku. Náboženská příslušnost v Maroku je následující: sunnitští muslimové 98,7%, křesťané 1,1%, ostatní 0,2%. 
(Maroko)

Hned za hranicí se pomyslná cesta rozdvojuje, Francouzi jedou přímo do Mali, my ale míříme přes Mauritánii do Senegalu. Děkujeme a máváme na rozloučenou. Zůstáváme asi dva metry za čárou označující mauritánské území a opět čekáme, vlastně na zázrak. Malý zázrak je už fakt, že tady můžeme stát. Mauritánie byla totiž do nedávna zcela uzavřená a bylo možné pouze projet s vojenským konvojem ze Západní Sahary do Senegalu. Podle zapadajícího slunce to vypadá, že v této díře pobudeme déle, než bychom chtěli. Až za tmy přijíždí malý osobní vůz. Další Francouz, který má namířeno do Mauritánie. Nechce nás vzít, ale vojákům se asi nelíbí, že tu postáváme, takže mu jednoduše přikazují, aby nás odvezl. Vypadá to, že se opravdu ještě dnes dostaneme do městečka Nouâdhibou – napadá nás. Bohužel. Ukazuje se, že Francouz jel pouze prodat vůz Tuaregům, kteří čekali na smluveném místě uprostřed pouště u železničního přejezdu a džípem ho měli svézt zpět na hranici.

Jsme na místě obchodu. Okolo mrazivá tma, která stejně jako písek zahalila všechny nášlapné miny rozeseté neznámo kde. Přicházejí Tuaregové v temně modrých džalábách vlajících ve studeném větru. Z dálky připomínají velkého nočního motýla. Probíhá tvrdý obchod a nám nezbývá nic jiného, než se obrátit na Tuaregy, zda nás nevezmou dál. Ne! zní strohá a jasná odpověď. Rozděláváme tedy karimatky a vyndáváme spacáky, po tmě nemůžeme uprostřed území min nikam chodit. Další obchodní jednání už sledujeme zpovzdálí ze spacáků. Nabírá na zajímavosti. Emoce a křik. Tuaregové najednou rychle naskakují do svých džípů a mizí do tmy – bez Francouze a jeho vozu!

V Mauritánii. 
Mauritánie byla do nedávna velmi uzavřená země. Tím si zachovala unikátní atmosféru nezkažené pouštní, islámské oblasti. Maurové se svými velbloudy odpočívají nedaleko vesnického trhu. 
(Mauritánie)

Ten po chvilce přichází k nám s tím, že se nedohodli na ceně a pojede tedy do města, kde se automobil pokusí sám prodat. Že bychom se opravdu dostali do Nouâdhibou ještě dnes? Ano. Byla to souhra osudu a řidič mohl děkovat, že nás vzal s sebou. Sám by nedojel, protože jsme se cestou několikrát zahrabali do písku a vůz by bez pomoci nevytlačil.Cestou nám vysvětlil, že ve francouzských bazarech kupuje bezcená ojetá auta, ale v Mauritánii je ještě prodá tak draze, že z toho v pohodě živí svou rodinu na další měsíc.

Pekelná díra a černí otroci

Bílí Maurové. 
V Mauritánii jsou tři základní etnika, Bílí Maurové - bídán (potomci Arabů a Berberů) 30%, Černí Maurové - harrátín (potomci otroků) 40% a černošské skupiny 30% (Wolofové 12%, Tukulorové 7,5%, Soninkové 4%, Fulani 1,5%, ostatní 4,5%). Náboženská příslušnost: sunnitští muslimové 99,4%, křesťané 0,4%, ostatní 0,2%. V roce 1994 žilo v Mauritánii 2 275 000 obyvatel. Průměrná délka života u mužů je pouze 44 let, u žen je to 50 let. Maurové vytlačili po 12. století Berbery, kteří už před naším letopočtem vytlačili původní černošské obyvatelstvo. Stále zde funguje otrokářský systém. 
(Mauritánie)

Ačkoli leží město Nouâdhibou na pobřeží a má pěkné pláže, rozhodně se nedá mluvit o sympatickém přímořském městečku. Je to pekelná díra obložená rezavými vraky starých lodí. Žijí tady černí a bílí Maurové, mezi nimiž panuje ostrá rasová nesnášenlivost. Všichni muži jsou zahaleni v dlouhých hábitech, na hlavách nosí turbany. Ženy na ulici prakticky nejsou. Kulturní rozdíl mezi Marokem a Mauritánií je na první pohled stejný jako mezi Marokem a Evropou. Další krok do skutečné Afriky. Všude je neskutečný nepořádek. Miliony igelitových sáčků pokrývají zem. Ve vzduchu je cítit spálenina, nafta, olej... Prašné cesty jsou plné prorezlých sotva jedoucích aut.

Mauritánka. 
Černá Maurka na trhu v oáze Shinguti. Tato krásná oáza uprostřed mauritánské části Sahary ukrývá skutečný klenot v podobě nejstarší knihovny. Ta se může chlubit devět století starými knihami. Právě probíhá tvrdé smlouvání o konečnou cenu zboží, které žena nabízí. Stejně jako na většině území Afriky se zákazník musí k dobré ceně prodiskutovat a ta bývá zhruba na deseti procentech původní částky, někdy i méně. Hlavními etniky Mauritánie jsou Bílí Maurové, Černí Maurové a bantuští černoši z jihu. Otroctví tu bylo zrušeno teprve v roce 1980, ale na vzdálenějším venkově trvá dodnes. Mezi jednotlivými etniky tady panují velmi nepřátelská vztahy a silný rasismus. 
(Mauritánie)

Lidé se nechovají právě přátelsky a to ani k nám, ani k sobě vzájemně. Zásadní je také problém s nedostatkem potravin a neexistující infrastrukturou. Oficiální otroctví zde bylo zrušeno teprve v roce 1980, ale na odlehlejších místech stále přetrvává. Trh s otroky sice už neexistuje, ale ti, kteří se narodí otrokyni, jsou stále celoživotními sluhy svého pána. Otroci jsou většinou černoši z jihu a slouží hlavně bílým Maurům.

Nejdelší vlak. 
Nejdelší vlak na světě měří pět kilometrů a jezdí v Mauritánii s nákladem železa. Při zpáteční cestě využívají lidé prázdné doky na železo. Při cestě po stále zaminované mauritánsko-západosaharské hranici je vlak jedinou možností. 
(Nouadhibou, Mauritánie)

Velkou zajímavostí města je ale železnice, po které jezdí nejdelší vlak na světě. Tento pětikilometrový nákladní kolos převáží vytěžené železo ze severní pouště sem do Nouâdhibou. Na druhou stranu se vrací prázdný, což je velice lákavá nabídka pro všechny, kteří se chtějí vydat stejným směrem. Jiná varianta tady totiž není, s výjimkou pronajmout si velice drahý džíp se zkušeným řidičem, který ví, kudy kličkovat mezi minami.

Cesta na vlaku. 
Dlouhá cesta na vlaku pro dovoz železa. Mauritánie, zaminovaná hranice se Západní Saharou. 
(Mauritánie)

Proto po několika dnech i my naskakujeme do prázdného vagonu pokrytého železným popílkem. Rozděláváme si karimatky pro větší pohodlí a těšíme se na vyhlídkovou jízdu po zaminované hranici. Téměř v každém voze stojícím blízko nádraží je několik cestujících. Dál jsou vagony prázdné, jsou už příliš daleko. Když se vlak dává do pohybu, okamžitě zjišťujeme, že taková idylka to zase nebude. Všudypřítomný popílek nás začíná čím dál více pokrývat, až jsme úplně černí. Cestující ve vedlejším vagonu si nás už začínají plést s místními a pokřikují Asalam alejkum, labas? Becher? tedy Dobrý den, jak se daří? Dobře? Zatím ano.

Nejdelší vlak. 
Cestou na nejdelším vlaku světa (5 km). 
(Mauritánie)

Ten pocit nám ale vydržel jen do doby, než se na nás vrhl oblak kobylek. V současné době jsou v Mauritánii nebezpečně přemnožené. V senegalském Dakaru dokonce před několika dny sežraly trávník na fotbalovém hřišti. Dlouhými nožičkami se nás drží jako klíšťata a nejdou žádným způsobem sundat. Obaleni popílkem a kobylkami trávíme osmnáct hodin zpestřených nečekanými a sluch drásajícími nárazy vydávanými vagony při brždění několika lokomotiv.

Konečně trochu pohádky

Dítě v Mauritánii. 
Na území dnešní Mauritánie vytlačily berberské kmeny původní černošské obyvatelstvo již v době před naším letopočtem. Ve středověku potom zemi ze severu obsadili Arabové - Maurové. 
(Mauritánie)

Ve tři v noci vlak zastavuje u vesničky Choûm. Jsme v zadní části vlaku, tedy asi čtyři kilometry od ní a trochu bezradní. Jsme už skutečně na místě? Nevidíme nic a vlak stavěl už několikrát. Nezbývá než vyskočit, jít a doufat, že nešlápneme vedle, tedy na minu. A skutečně přicházíme k malé vesničce, kde míříme rovnou do čajovny, přesněji pod bambusový přístřešek na čtyřech sloupcích. Alespoň trošku se zbavujeme černého popílku a krvavých fleků od nárazů tučných kobylek a okamžitě usínáme.

Na korbě džípu v Mauritánii. 
Po dlouhých útrapách v horké poušti jsme stopli džíp, který nás veze pryč ze zaminované oblasti. Míříme do pohádkových oáz. Fádní rovinatou krajinu zde oživují jakési skalnaté masivy vystupující v zajímavých tvarech. 
(Mauritánie)

Ráno nemáme zdaleka vyhráno. Vesnička je příliš malá na to, aby tudy někdy něco projelo. Dál musíme po svých. Trvá to desítky kilometrů chůze nepříjemně měkkým pískem, než se objeví jeep přeplněný k prasknutí. Vždycky se ale ještě najde nějaké místečko. V centru Chinguetti, které je na rozdíl od Choûmu skutečně nádherné a odpovídá přesně fantaziím z pohádek Tisíce a jedné noci, stojí údajně nejstarší knihovna v Africe. Náš cíl! Za tři dny se dostáváme stopem a pěšky až sem. Stopování ovšem nefunguje nijak dobře a chůzi znepříjemňují velmi vysoké denní teploty.

Staré devět set let

Chlapec s velbloudy. 
Mladý Maur v typické modré džalábě čeká se svými velbloudy na otce, který na trhu v pouštní oáze domlouvá obchod. 
(Mauritánie)

Malá vesnička Chinguetti, vybudovaná z hliněných cihel v tradičním maurském stylu leží v poušti plné dun. Kromě knihovny se tu nachází jen jedna mešita a poloprázdný trh. Atmosféra je příjemně tichá, horká, pomalá, unavená... Legendami opředená knihovna je v nízkém hliněném statku s malým dvorečkem, do kterého se vchází z prašné prázdné ulice. Dřevěné dveře na tradiční, několik století starý dřevěný klíč napovídají, že vykradení exponátů se tady nikdo neobává. Uvnitř je cítit atmosféra mnoha věků a v příjemném šeru stojí skromné dřevěné regály, na kterých odpočívají až devět set let staré knihy!

V nejstarší knihovně. 
Zatímco v okolní poušti panují neskutečná horka, v interiéru kamenné knihovny je příjemně chladno. Je šero, jediné světlo se zvenku prodírá otvory v dřevěných dveřích a okenicích. 
(Shinguti, Mauritánie)

Vrcholem všeho je, že si podle knihovníka můžeme na nejstarší exponáty dokonce sáhnout! Opatrně jeden pokládáme na připravenou kůži a pomalu listujeme fascinující historií devět století starého koránu. Je psaný nádhernou ozdobnou arabštinou, doplněný červenou a zelenou barvou a spoustou zlatých kreseb. Skvostné stránky jsou svázané do gazelí kůže.

Maurský pastevec. 
Bílý Maur pase ve vyprahlé krajině kozy. Nedaleko oázy Shinguti, která ukrývá nejstarší fungující knihovnu. 
(Mauritánie)

Alláhu akbar, al hamdulilah... čteme spolu s knihovníkem, ponořujíce se tak do hlubokého světa islámské historie. Kolik generací tudy prošlo, aby studovalo možnost vykoupení, aby vtisklo životům náplň a smysl? Atmosféra tohoto místa je všechny absorbovala a kdo chce, ten ji cítí. Hliněné stěny do sebe vsály vzrušující nadšení, které měl snad každý, kdo sem kdysi vstoupil. Pouhý dotek devět set let staré duchovní knihy, psané tehdejšími nejlepšími mistry, je obrovskou odměnou za náročnou cestu, která sem vede. Okamžik vskutku vzácný nejen pro milovníky historie a cestovatele, neboť v oáze hluboko v poušti Mauritánie, jsou ukryty rukopisy dávných duchovních mistrů.

Mauritánie

Mauritánská dívka. 
Mladá maurská dívka prodává na maličkém trhu látky. Ženy musí v Mauritánii chodit zahalené. Na nehtech je vidět hena, kterou si ženy s oblibou zdobí ruce i nohy. 
(Mauritánie)
  • Patří mezi země Sahelu. Většinu území zaujímají nevysoké plošiny s rozsáhlými, převážně písečnými pouštěmi. Podél hranice se Západní Saharou se zvedají vrchy, nedosahují však ani 1000 m n. m. Terén je členitější i na jihu v oblasti polosuchého Sahelu.
  • Podnebí je tropické aridní, pouze jih zasahují koncem léta slabé dešťové srážky.
  • Většina úrodné půdy leží na pobřeží a v povodí řeky Senegal. Je zde travnatá savana s baobaby a palmami palmyra. Ve stepním Sahelu roste sporá křovinatá vegetace, která se v poušti omezuje na oázy a polosuchá říční koryta.
  • Lov a ničení přírodního prostředí i přes ochranářská opatření dál snižují počet zvířat. Ohroženy jsou především antilopy a gazely, prasata bradavičnatá, sloni, šakali a pštrosi. Divoké zvěře je v Mauritánii již skutečně minimum.
  • Lidé se živí především zemědělstvím, převažuje kočovný chov ovcí, koz a skotu. Vysoké jsou stavy velbloudů. Na zanedbatelné rozloze orné půdy se pěstuje sorgo, rýže, luštěniny, sladké brambory, melouny, datle a fíky. Jen malá část půdy je zavlažována a sucha v Sahelu snižují produkci až o dvě třetiny.
  • Lov ryb značně vzrostl díky zahraniční pomoci a ryby představují hlavní exportní položku. Také arabská klovatina tvoří významnou část exportu.
  • Hlavní průmyslová odvětví představuje zpracování ryb a těžba a úprava železné rudy z ložiska Zouérat – F´Derik, odkud se ruda přepravuje jedinou železnicí do přístavu v Nouâdhibou.

Modří Tuaregové

Malý Tuareg. 
Přestože v zimním období se v noci teploty pohybují kolem nuly, malý Tuareg je po celou dobu nahý. Wikipedie o Tuarézích říká: "Tuaregové jsou národ žijící v poušti na severu Afriky tvořící přes milion osob. Jedná se o kočovné pastevce. Jsou vysocí, mají světlou pleť. Muži si už od puberty zahalují tvář pláštěm zvaným litham. Muži nosí dlouhé meče, dýky a štíty vyrobené z antilopí kůže. Jejich původ je nejasný. Podle jedné teorie jsou potomky záhadných vozatajů, kteří kolem roku 1000 př. n. l. uprchli z Libye. Jejich jméno Tuaregové znamená arabsky at-Tawárika, tedy Bohem opuštění. To proto, že s přijetím islámu příliš nepospíchali. Dodnes jejich víra vykazuje značné odchylky od islámu v mnoha oblastech. Např. ženy nenosí závoj, používají hojně šperky a v rodinných záležitostech mají rozhodující slovo. Navíc Tuaregové jsou většinou monogamní." 
(Mali) Velký turban. 
Tuaregové nosí na hlavách velké turbany smotané z velmi dlouhých látek. Turbany jsou většinou černé barvy, lze však vidět také bílé i jiné barvy. Tento Tuareg má na sobě krásnou ručně vyšívanou džalábii (dželábu) s typickými motivy. K tradiční výbavě Tuarega patří také nepostradatelný tuaregský kříž, dále meč a na krku specifická zdobená taštička na dýmku, kuřivo a další potřebné drobnosti. 
(Mali)
  • Obyvatelé Sahary žijí převážně v Mauritánii, Alžírsku, Libyi, Mali, Nigeru a Nigérii. Počet je odhadován asi na 1,2 milionu.
  • Mluví berberským dialektem, hausky a songhajsky. Jejich hlavním jazykem je arabština. Tifínaghské písmo je odvozeno od fénického.
  • Vyznávají islám, před jeho přijetím byli křesťany, ale ponechávají si i hodně ze své původní víry z doby, kdy byli skutečnými pány pouště.
  • Jsou velice zdatnými obchodníky pouštních oáz a velmi dobří astronomové. Celý svůj život se orientují jen podle hvězd a měděných hvězdočtů, které dědí po generace.
  • Přes jejich území musely projít všechny karavany, které táhly s otroky, kořením a solí přes Saharu, a platit tu mýtné. Dnes Tuaregové dál kočují a jsou jediní, kteří nemají žádné doklady a registrace. Jako saharský pas jim slouží měděný náhrdelník ve tvaru tuaregského kříže, se kterým se mohou pohybovat i do území jiných států.
  • Jejich původ není zcela známý, pravděpodobně jsou to Hamité.
  • Drsné pouštní prostředí ovlivňuje organizaci jejich společnosti. Skupiny jsou založeny na rodových klanech, rozhodující jsou čtyři kritéria: pohlaví, věk, příbuzenské vztahy a spojenecké dohody. Rodinná pomoc a povinnost krevní msty jsou základem života.
  • Stále přetrvávají rozdíly mezi šlechtici a potomky bývalých otroků.
  • Ženy se na rozdíl od ostatních národů vyznávajících islám u Tuaregů těší velké úctě. Nosí vznešené tituly, mají vlastní majetek, udržují tradici a kulturu. Každé potomstvo právně náleží k rodu matky.

Oáza Chinguetti a její knihovna

Západ slunce nad oázou. 
Slunce již zapadá a barví kamenné stěny domků v oáze Chinguetti do ruda. Maurové jsou zaujati emotivní hádkou dvou obchodníků nedaleko. 
(Mauritánie)
  • Je označované za sedmé svaté město islámu a je na seznamu chráněného kulturního dědictví UNESCO.
  • Bylo založeno ve 13. století na průsečíku několika obchodních cest Saharou a kdysi zde panoval čilý obchodní ruch. Dnes tu zůstalo pár obyvatel.
  • Knihovna je soukromá, dědila se z otců na syny. Obsahuje unikátní starobylé knihy, některé ani neprozkoumané, většina pojednává o islámu.
  • Zdejší svazky jsou nenahraditelné a protože město vážně ohrožují písečné duny, postupující kvůli oteplování klimatu, objevily se plány přenést spisy do jiné knihovny, nebo je zaznamenat na mikrofilm či jiné médium. Ztroskotaly ale na nechuti majitelů knih, kteří se obávají, že by tím přišli o obživu. Městečko v současné době žije z turistů.
  • Ubytovací kapacity pro turisty jsou skromné, vynahrazuje to ale pohostinnost obyvatel. Zdejší kuchyně ovšem vychází ze skromné nabídky surovin, které jsou v poušti k dostání.

Z historie země

Mauritánský hřbitov. 
Hřbitov nedaleko oázy v písečné poušti. 
(Mauritánie)
  • Původní černošské obyvatelstvo vytlačily již před naším letopočtem berberské kmeny.
  • V 11. až 12. století byla země součástí almorávidské říše. Pak ji ze severu obsadili Arabové (Maurové) a podrobili si černošská etnika. Dali zemi jméno a obyvatelstvo je dnes ze tří čtvrtin maurské. Dělí se na dvě značně odlišné skupiny: bídán neboli bílé Maury, potomky Arabů a Berberů, a na smíšenou skupinu harrátín neboli černé Maury, potomky otroků. Naprostá většina obyvatel vyznává islám.
  • V 19. století postupně zabrala území Mauritánie Francie a včlenila je do Francouzské západní Afriky.
  • Roku 1960 získala země plnou nezávislost a prezidentem se stal Muchtár uld Muhammadu.
  • V roce 1978 po neúspěšném tažení proti Polisariu v mauritánské části Západní Sahary (nyní většinou obsazené Marokem) byl prezident vojenským převratem sesazen.
  • Další vojenský puč následoval v roce 1984.
  • Neúspěšný pokus o převrat v roce 1988 byl odrazem rasového napětí mezi Maury a černošským obyvatelstvem. Arabská migrace ze severu trápeného suchem situaci ještě zhoršila. Následovaly etnické srážky a mnoho tisíc černých Mauritánců bylo vypuzeno do sousedního Senegalu. Až roku 1991 začal proces, který se označuje jako demokratizační.
  • První pluralitní volby vyhrála suverénně vládnoucí militaristická strana. V čele státu stojí prezident. Byl také sestaven dvoukomorový parlament.
Mapa. 
Oblast kolem oázy Chinguetti pohledem z vesmíru. 
(Mauritánie)

Další fotografie

Meč. 
Tuaregové na Sahaře stále nosí svůj meč. Páni pouště jsou velmi hrdými bojovníky. Každý Tuareg má svůj tzv. Agadezský kříž. Je to snad pozůstatek dob, kdy byli Tuaregové křesťany. Díky tomuto kříži, své pověsti a svým schopnostem mohou cestovat bez jediného dokladu po celém území Sahary, leckdy i dále. Tuaregové nosí modré hábity a turbany namotané z dlouhých látek. Jejich ženy chodí zahalené v černých látkách. Dokonale znají poušť. Perfektně se orientují nejen geograficky, ale také politicky a duchovně. Jejich směr islámu je okořeněn notnou dávkou mystiky. Spolu s Berbery, s nimiž patří do stejné národnostní skupiny, jsou Tuaregové původní obyvatelé severní Afriky, zejména Sahary. Oblíbenou noční zábavou Tuaregů je čtení z hvězd a vyprávění tuaregských legend a zkazek. 
(Timbuktu, Mali) Čaj. 
Složitá příprava čaje u Tuaregů. Tuaregové se pohybují zejména po severní části Mali pokryté pískem Sahary. Zřídka jsou ale vidět i poměrně daleko od pouště, např. až ve vnitrozemí Burkiny Faso. Páni pouště, jak se jim přezdívá, milují čaj a připravují jej specifickým způsobem. Čaj se v konvičce svaří na ohni, poté se osladí a přelévá z konvičky do hrnků a zpět tak dlouho, dokud pořádně nenapění. Samozřejmě z co možná největší výšky. 
(Mali) Kouřící Tuareg. 
Tuaregové používají specifické dýmky. Bývají bohatě zdobené, často jsou vyrobené ze slonoviny. 
(Mali) V srdci pohádkové Mauritánie. 
Ondřej vychutnává maurské kuřivo v dýmce (šlukovce) typické pro tuto oblast. V divokém srdci mauritánské části Sahary zažijete skutečně jinou realitu... 
(Mauritánie) Michaela s Tuaregem. 
Setkání s Tuaregem v Timbuktu. Mnozí Tuaregové stále nosí meč v krásné pochvě z velbloudí kůže zdobené tuaregskými motivy. K Tuaregům neodmyslitelně patří jejich specifický kříž, který je snad pozůstatkem křesťanské minulosti tohoto etnika. Kříž slouží Tuaregům jako pas, díky kterému mohou cestovat po celé Sahaře, i dále do subsaharské Afriky. 
(Mali) Hadař. 
Berberský hadař na úpatí Vysokého Atlasu. Berbeři a Tuaregové byli na severu Afriky postupně vytlačeni Araby. 
(Maroko) Berberka. 
Tuniská Berberka s tradičním tetováním na bradě. V dřívějších dobách se Berberky velmi často zdobily tetováním na obličeji. To je dnes většinou nahrazeno henou. 
(Tunisko) Ruce. 
Stará berberská žena má na ruce ozdobné tetování. Berbeři zdobí své ženy tetováním také na obličeji a dalších viditelných částech těla. Tetování v obličeji bylo v oblibě také u beduínských žen na poloostrově Sinaj. Tetované Berberky však pomalu ze severní Afriky mizí, protože nastupující generace již tetování v obličeji nepřevzala. Berbeři byli původní obyvatelé Sahary, postupně je však vytlačili Arabové. Berbeři se tady usadili společně s Tuaregy (patřící k berberské jazykové skupině) na přelomu letopočtu. Z dávných cestopisů vyplývá, že na území dnešní Sahary žili i Pygmejové a další v současnosti vzdálené kmeny vyskytující se v tropické Africe. 
(Tunisko) Žena v zeleném. 
Marocká žena relaxuje po modlitbě v největší marocké mešitě v Casablance. Muži a ženy se modlí zvlášť, obě skupiny mají oddělené prostory. 
(Maroko) Maročtí Berbeři. 
Berbeři hovoří na rohu domku na okraji starého města. V této oblasti jižního Maroka nosí muži lehké světlé džaláby bez vzoru, špičatá kapuca nechybí ani tady. Poblíž Alžírské hranice nosí muži i turbany. 
(Maroko) Muži v džalábách. 
Ke každému muži na pomezí Maroka a Alžírska patří volný hábit - džalába. Muž vlevo má na sobě typickou marockou džalábu se špičatou kapucí. Muž s holí má naproti tomu poněkud jižnější model bez rukávů. 
(Maroko - Alžírsko) Kouzelnice. 
Stará žena sedí před svou hliněnou chýší. V oblasti jižního Maroka při hranici s Alžírskem jsou krásné hliněné vesničky ukryté mezi písečnými dunami. 
(Maroko) Marocké ženy kráčí na pole. 
Marocké ženy se zahalují černými pruhy látek. Často je zdobí pestrobarevným pruhem jakýchsi přívěšků na zádech. Ženy si rády zdobí ruce a nohy henou. Používá se tu černá i oranžová hena. Neoblíbenějšími motivy jsou berberské ornamenty. Dvě barvy heny se také často kombinují. Zatímco oranžová hena pokrývá dlaně a chodidla, černou henou jsou namalovány ozdobné motivy na rukou a nohou. 
(Maroko) Marocké dítě. 
Krásný úsměv marocké holčičky. 
(Maroko) V turbanu. 
Starý muž odpočívá v malé čajovně při šálku kávy. K oblíbeným kratochvílím ve zdejších čajovnách patří stolní hry jako jsou domino, šachy a další ryze arabské hry. Ženy do čajoven chodit nesmí. Pokud mužům při čaji vyhládne, dají si oblíbený kus-kus nebo tažín. 
(Maroko) Sedlání. 
Tuareg se svými velbloudy na širé poušti. Mali je osídleno od doby kamenné a odvozuje své jméno od muslimské říše Malinků a Mandingů, která zde vzkvétala ve 13. a 14. století. Tato oblast byla bohatým centrem obchodu a islámské vzdělanosti do doby, než Maurové dobyli Maroko. Od 19. století kolonizovali Mali Francouzi v rámci Francouzské západní Afriky. V roce 1946 se země stala zámořským teritoriem pod názvem Francouzský Súdán. Roku 1958 vznikla autonomní Súdánská republika, která v následujícím roce vytvořila se Senegalem Federaci Mali. Již v roce 1960 se Senegal odtrhl. 
(Mali) Kočovníci. 
Wikipedie o Tuarezích říká: Tuaregové jsou národ žijící v poušti na severu Afriky tvořící přes milion osob. Jedná se o kočovné pastevce. Jsou vysocí, mají světlou pleť. Muži si už od puberty zahalují tvář pláštěm zvaným litham. Muži nosí dlouhé meče, dýky a štíty vyrobené z antilopí kůže. Jejich původ je nejasný. Podle jedné teorie jsou potomky záhadných vozatajů, kteří kolem roku 1000 př. n. l. uprchli z Libye. Jejich jméno Tuaregové znamená arabsky at-Tawárika, tedy <q>Bohem opuštění</q>. To proto, že s přijetím islámu příliš nepospíchali. Dodnes jejich víra vykazuje značné odchylky od islámu v mnoha oblastech. Např. ženy nenosí závoj, používají hojně šperky a v rodinných záležitostech mají rozhodující slovo. Navíc Tuaregové jsou většinou monogamní. 
(Mali) Velbloud na Sahaře. 
Wikipedie o Sahaře píše: Sahara je největší poušť světa; rozlohou 9 milionů km² zaujímá téměř stejnou plochu jako Čína nebo USA. (V arabštině sahra znamená <q>poušť</q>.) Rozkládá se od severoafrického pobřeží Atlantského oceánu až k pobřeží Rudého moře na území 10 států (Egypt, Libye, Alžírsko, Tunisko, Maroko, Mauritánie, Niger, Čad, Mali a Súdán). Plocha, kterou Sahara zaujímá, má zhruba tvar lichoběžníku o délce 4 500 až 5 500 km ve směru západ-východ a šířce 1 500 až 2 000 km od severu k jihu. Na Sahaře žijí většinou Tuaregové a Berbeři. Od 7. století obsadili Saharu vojensky Arabové a rozšířili zde islám, což velmi výrazně ovlivnilo kulturu místních států i jejich vztahy. Ovšem nutno říci, že Sahara je nejhustěji obydlená na severním přímořském pásu, kde jsou velká města jako Tripolis, Benghází, kde žijí také Evropané, a podél celého pobřeží vede pobřežní dálnice. Menší města jako Sabrat jsou také i 400 kilometrů ve vnitrozemí, hluboko uvnitř Sahary. Severní pobřeží je poseto římskými památkami. 
(Sahara) Velbloudi. 
Velbloudi k Tuaregům neodmyslitelně patří. Pomáhají lidem se vším, nakonec Tuaregové zpracují i jejich maso a kůži. 
(Mali) Kočovní Tuaregové. 
Tuaregové staví své stany tak, aby bylo možné rychle je rozebrat a sbalit na další cestu. Stany jsou vybaveny velmi jednoduše. Většina užitkových předmětů je vyrobena z velbloudí kůže. Tuaregové kouří tabák ze zvláštních dýmek, pouze na několik tahů. Dýmky jsou často vyrobeny ze slonoviny. Muži si stejně jako ženy malují černé linky kolem očí. Používají k tomu zvláštní barvivo, smíchané s trochou popela. 
(Mali) Michaela na Sahaře. 
Cestou přes nekonečnou, magickou Saharu. Tato písečná poušť ukrývá unikátní etnika kočovníků. Na mnohých místech Sahary však není bezpečno, například v severní části Mali nebo v jižní části Alžírska. 
(Sahara) Poušť Sahara. 
 
(Maroko-Alžírsko) Oázka v poušti. 
Malá berberská oáza uprostřed pouště je ukrytá mezi vysokými dunami. Kromě několika stanů a palem je tu jen malá studna, která zajišťuje to nejdůležitější - vodu. 
(Maroko) Soumrak na alžírské poušti. 
Za velkým písečným mořem zapadá slunce. Rychle se ochlazuje a písek se barví do ruda. V Alžírsku žije 83,2% Arabů a 16,5% Berberů. Ostatních je 0,3%. Státním náboženstvím je islám. 
(Alžírsko) Saharská Afrika. 
Karavana velbloudů na okraji magické Sahary. 
(Severní Afrika) Škorpioni. 
Hrozba suchých oblastí. Afričtí škorpioni nepatří mezi ty nejjedovatější druhy, přesto je zasažení do krku nebo hlavy velmi nebezpečné a může končit smrtí. Při zasažení do končetin není situace tak vážná. Pro dlouhé sólové tůry do pouště je potom ale dobré mít při sobě injekci s látkou proti svalovému šoku. 
(Severní Afrika)

Další příběhy

z naší dvouleté cesty stopem a pěšky napříč nahou Afrikou

Krásné mladé africké dívky apod., aneb upoutávka


Tento web pro vás zdarma vytvořili:

© Ondřej Havelka

html, css :: Atelier GINGO