Nahá Afrika

navigace


V zajetí Dogonů

Příběhy z Afriky

Stojíme obklíčeni ozbrojenými domorodci kmene Dogonů v jejich malé vesničce poté, co jsme znesvětili jejich obětní místo. Hlavou se nám honí spousta myšlenek, stejně jako náčelníkovi, kterému z očí kouká zloba a chystá se vyřknout nad námi ortel. V ruce svíráme elektrické paralyzéry ...

Vzhůru útesem

Vesnice. 
Útes Bandiagara, který fakticky vymezuje území kmene Dogonů, je dlouhý 150 kilometrů a vysoký až 400 metrů. Celý je provrtán jeskyněmi, průchody, šachtami a velkými místnostmi, kde Dogoni žijí. Právě uvnitř se pravděpodobně ukrývá tajemství Dogonů, které tolik fascinuje vědce po celém světě. Klíč k legendám o původu Dogonů na jiné planetě a vysvětlení prastarých astronomických znalostí náčelníků zůstanou ukryty do té doby, než agresivní Dogoni pustí cizince hlouběji do svého útesu. 
(Mali)

Slunce už proletělo celým územím tajuplných a nebezpečných Dogonů a my za sebou stále ještě necháváme čerstvé šlápoty našich zaprášených bot. Cesta je písčitá a neskutečně dlouhá. Představujeme si jezero plné vody, které můžeme na posezení vypít, konečně něco do žaludku a hlavně trochu bezpečí, na které můžeme alespoň na další dva roky zapomenout. Ačkoli nás všichni varovali: Tam sami nesmíte, určitě vás zabijí! a dlouze se nám snažili vysvětlit, abychom se na území Dogonů nevydávali bez místního průvodce, neposlechli jsme.

Africká vesnička v Sahelu. 
Vesnice Banani pod vysokým útesem Bandiagara na území Dogonů. Dogoni budují své vesničky tak, že z větší dálky nejsou prakticky vidět. 
(Mali)

Chceme sami poznat ty tajuplné lidi, kteří žijí ve vysokém skalním útesu provrtaném celou spletí jeskyní a rituálních místností. Chceme sami poznat domorodce s tolik záhadnou a fascinující minulostí, šamany, kteří umí přivolat déšť a kteří ještě donedávna při svých obřadech usmrcovali lidské oběti. Vychází měsíc, krásný, plný a zlatavě zářivý. Díky němu vidíme na cestu a na první siluety útesu Bandiagara. Konečně máme na dohled vesnici dogonského území Bongo. Den byl opět delší než jindy, a tak stavíme stan a upadáme do blaženého, zaslouženého spánku.

Naše moskytiéra pod magickým útesem Bandiagara na území Dogonů. 
Michaela studuje v moskytiéře mapu. Na ty se v Africe nelze plně spolehnout, protože i kvalitní mapy udávají často nesprávné informace. Most, který je zanesen v mapě, nemusí již ve skutečnosti stát, cesta značená jako bezproblémově průjezdná, může být delší dobu uzavřená nebo nesjídná. Často nesedí ani vzdálenosti. Území Dogonů je naproti tomu celkem přesně a dobře zpracované. 
(Západní Afrika)

Séva ééé, zdraví nás dogonským pozdravem skupinka dětí. Sítěnou moskytiérou nakukují do stanu a smíchy nemůžou popadnout dech. Nejen tito nejmladší obyvatelé převisu, ale také šílené vedro nás probudilo do dne, který se nám za chvíli zapíše nesmazatelně do paměti. Pomalu, ale nedočkavě slézáme vysoký útes, omotaný kamennými cestičkami a proláklinami. Po cestě potkáváme první obyvatelky vesnice, které brzy ráno vycházejí na dalekou pouť za vodou. Něco nám na nich nesedí, místo klasického chichotání nás udivuje úplně jiná reakce - nenávistné pohledy a snaha vyhnat nás zpátky, odkud jsme tak pracně přišli, a kam se rozhodně nechceme vracet.

Cestou na nebezpečném území Dogonů. 
K těžkému nákladu podstatnou měrou přispívá také fotoaparát, objektivy a stativy. Krom nezbytné vody je na týdenní cestě do buše užitečným společníkem dobře vybavená lékárna a lehká zásoba potravin. 
(Mali)

Jenže ďábla ohněm nevystrašíš, a proto pod tíhou batohů, velkého afrického bubnu a tašky se zásobou vody už jen na několik dní vstupujeme do vesnice Bongo. Odtud sledujeme celé území a útes, při jehož úpatí vyrostly vesničky, které z výšky připomínají nádherné včelí úly. Pohledem na tuto neznámou zemi jako bychom se napili kouzelného nápoje ptáků, kteří svobodně krouží svůj osud do blankytně nekonečného prostoru. I oni nám v tu chvíli přestali na okamžik rozumět a rozletěli se neznámo kam. Věděli, co se musí stát?

Únos

Michaela na útesu Bandiagara. 
Dlouhé pěší pochody za přírodními národy znepříjemňuje těžký náklad na zádech. Nejdůležitější a bohužel také nejtěžší částí výbavy je pitná voda. Ta v suchých oblastech opravdu chybí, často není k dispozici ani špinavá voda k vyčištění. Teolota nyní převyšuje 40 stupňů. 
(Mali)

Všímáme si černě oděné postavy, která nás už jistě delší dobu sleduje. Naše pohledy se střetly a muž přichází, teď už bez tajností k nám. S rozjasněnou tváří pomalu nejlepšího přítele přistupuje a laskavým tónem se nám opět nutí jakožto průvodce. Zdvořile odmítáme a snažíme se pokračovat dál v cestě krásným přírodním reliéfem. Ještě se nestačíme ani ohlédnout a přátelé průvodci už jsou za námi dva. Řítí se na nás a výhrůžně svírají velkou dřevěnou hůl. Na okamžik nám uvízne pohled na neznámém skvostu, neboť tak krásně vyřezávanou hůl s rukojetí krokodýla jsme ještě neviděli. Avšak pud sebezáchovy předčí kouzlo řezbářského umění. Navyklým pohybem otvíráme naše tajné kapsy a vytahujeme obranný elektrický paralyzér. Hele, mizí… Zabralo to! A my raději mizíme taky!

Dogon. 
Dogon v tradiční dogonské masce, která se používá ke zvláštním obřadům. Tyto tajemné masky vyzařují skutečně silné voodoo. Území Dogonů je jedním z nejzachovalejších míst co do atmosféry ve společnosti, kde voodoo dominuje a kraluje. Masky jsou vyráběny vždy pro jednu příležitost, jeden specifický rituál. Hotové masky, které mají každá svůj symbolický význam, začaruje kouzelník neboli šaman. 
(Mali)

Máme před sebou celý týden cesty a obavy, že stejní a poněkud zajímavě agresivní lidé budou v každé vesnici. Nohy se začínají klepat únavou a nejistotou, a tak se rozhodujeme trochu si odpočinout, než vstoupíme do další vesničky s nezapomenutelným názvem Banani.

Ještěrka. 
Barevný život ve vyprahlém Sahelu. 
(Mali)

Jsme zmoženi již natolik, že odkládáme svůj batoh hned do prvního příjemně chladného stínu, vrženého košatým stromem. Místo s kamenitou skalkou, jako stvořené alespoň pro malý odpočinek, než nás neúprosně letící zlatavý kotouč vyžene opět na cestu. Právě se začínáme těšit z polohy, kterou jsme si našli i přes nevlídně tvrdý podklad, a užíváme si tichou a příjemnou chvilku. Z dálky se však začíná blížit neznámý hluk. A na uvítání to zrovna nevypadá.

Pod útesem. 
Kromě Dogonů 4% žijí v Mali také Bambarové 31,9%, Fulbové 13,9%, Senufové 12%, Soninkové 8,8%, Tuaregové 7,3%, Songhaiové 7,2%, Malinkové 6,6%, Dyulové 2,9%, Bobové 2,4%, Arabové 1,2% a ostatní 1,8%. 
(Mali)

Z vesnice se k nám rychlým krokem blíží skupina různě starých mužů, pokřikujících něco jistě zajímavého, avšak pro nás zcela nesrozumitelného. Napjaté rysy ve tvářích, přísný výraz a několik rozzuřených párů očí nám napovídá, že oslava našeho příchodu se tu jistě nekoná. Tlupa dorazila až k nám a nejstarší muž cosi vykřikuje. Nechápavé oči pátrají po nápovědě, ale žádný tahák. Usuzujeme, že máme okamžitě opustit toto místo. Než se stihneme nadechnout, ocitáme se v pasti. Nejen páry očí, ale také obrovské ruce nás vyzvedly do výše a odnášely neznámo kam. Nezbývá než čekat, co s námi bude.

Šamanův ortel

Dogonské sochy. 
Černá Afrika je plná voodoo sošek a obřadních předmětů. Bubínky i sošky vyzařují černou energii, která prostupuje celé toto místo. Při vkládání energie šaman nejprve sošku očistí, přivolá nakloněné duchy předků, podřízne kohouta a jeho krví, za recitace kouzel, ji celou polévá. Poté pronese nejdůležitější zaříkávadlo a vtiskne sošce voodoo energii. Ta je většinou využívána, aby škodila nebo zabíjela. Mnoho šamanů má skutečnou moc zhášet životy či škodit, ale nemnoho chuti uzdravovat či pomáhat, jak je mylně rozšířeno. 
Mali)

Červeně malované postavičky zvířat, vyřezávané lidské masky, portréty neznámých bohů, barevně tkané podušky, pach čerstvé krve a uprostřed všeho sedící nejstarší, velmi vrásčitý a všemi milovaný náčelník. Nejen to spatřujeme, když nás konečně postaví na pevnou zem. Za šíleného řevu se všichni dávají do hrozivého rituálního tance. Muži běhají s kameny v rukou a ženy za nimi s dřevěnými holemi. Výhrůžně okolo běsní a pomalu stahují pomyslnou smyčku. Na chvíli ustanou, ale šílenými zbraněmi hrozí dál. Přichází řada na nejstaršího vůdce, šamana a kouzelníka v jedné osobě. Rozzuřeně hledí ze svého vyvýšeného lože mezi čtyřmi zdobenými totemy.

Na území Dogonů. 
Malé hliněné chýše Dogonů jsou z dálky neviditelné. Teprve když cestovatel přijde blíže, začne rozeznávat jednotlivé chýše mezi balvany roztroušené pod útesem Bandiagara. Dogoni jsou poměrně nebezpeční lidé, kteří nemají v lásce cizince bez jejich doprovodu. Dokonce ani Dogon z jiné vesnice nesmí projít cizí vesnicí sám, aby nezahlédl zdejší obětní místo. Tím by jej totiž znesvětil a musel by zemřít nebo obětovat krávu v očišťujícím rituálu. 
(Mali)

Sedí pod bambusovou střechou, která sotva drží pod tíhou všemožných vúdú sošek. Jak dál, co dělat? Co asi s našimi těly udělají, až nás zabijí? Nedokážeme domýšlet. Horkou a vystrašenou tvář polévají slzy. Jako nepatrný dar dopadají na vyschlou zem… Nezbývá než bezmocně čekat na ortel. Pomalu vytahujeme svého malého obranného kapesního přítele a čekáme, co se bude dít. Všichni zpozorněli a nepatrně odstoupili. Kameny v rukou upevnili do připravené polohy a nastal strašidelný klid. Jistě se báli neznámého předmětu. Nám však projíždí hlavou myšlenka. Nebylo lepší nic nevytahovat? Co když se na nás opět všichni sesypou a pod kamennou sprchou nezmůže ani elektrický paralyzér vůbec nic. Přesto ho držíme v rukou jak nejpevněji dokážeme. Nechápeme, co se stalo, ale nemůžeme se smířit s tím, že nám můžou vzít svobodu i život.

Ve vesnici. 
V dogonské vesnici panuje zvláštní atmosféra, kterou umocňují hrozivě silné zvuky linoucí se v noci z útesu. Nad námi je útes, před námi se rozprostírá suchá rovina občas přerušená písečným přesypem. V období sucha je okolí skutečně vyprahlé, což se razantně mění v období dešťů. 
(Mali)

Oči ustrnou na velkém vůdci, který si k sobě přivolal čtyři nejstatnější muže vesnice a nervózně se dohadují. Nohy se nám třesou čím dál víc a srdce už skoro vyskočilo z hrudi, když k nám přicházejí nejsilnější muži a něco podivného tisknou v rukou. S obavami před paralyzérem nám opatrně podávají ústřižek ze zvířecí kůže. Jsou na něm vyryta nějaká čísla. S určitou úlevou zjišťujeme, že rytina značí částku v místních penězích (asi 30 dolarů), kterou máme zaplatit. První známka, že bychom mohli přežít. Přesto se na chvíli vzpamatujeme a danou částku se snažíme všelijak usmlouvat. Kameny v rukou však znova napřímily a naprosto pohřbily naši myšlenku.

Voodoo sošky. 
Nejrůznější voodoo sošky a masky jsou rozšířeny zejména v západní Africe. Některé sošky jsou až mimozemského vzezření, jiné jsou groteskní nebo naopak děsivé. Všechny však vyzařují jistou sílu a moc, která nevyvolává právě příjemnou atmosféru. 
(Západní Afrika)

Snažíme se přijít na to, proč jen trochu peněz, proč ne všechny nebo třeba batohy? Nechápeme a raději přistupujeme na jejich zvláštní návrh a slíbený obnos opatrně předáváme opět tomu urostlému muži. Stále stejnou nejistotu střídá další hluk, zpěv a pískot, při kterém nás všichni vyhánějí pryč z vesnice. Tentokrát už pod opravdovou sprchou kamenů. Utíkáme pryč. Kryj si hlavu! Utíkej! Ale kam? To je jedno, hlavně pryč odsud! Běžíme tak dlouho, dokud se na obzoru neztratí poslední stříška Banani.

Očišťující rituál

Krokodýli. 
V jižním Mali jsme se setkali s volnou partičkou krodýlů. Ti mají ve zdejší mytologii velký význam - symbolizují smrt a přechod do světa mrtvých. Jsou jim pravidelně obětována velká zvířata. 
(Mali)

Mlčíme a snažíme se uvnitř pochopit, co se stalo, čím jsme si to zasloužili a co si z toho vzít. Před námi týden cesty těmito vesnicemi, jiná cesta tudy nevede. Jít zpět je nemožné, jsme úplně v moci Dogonů. Do našeho tichého odpočinku kdosi přichází. Francouzské Ahoj, jak se máte? Vítejte! nás uklidnilo a zvedáme pohled k neznámému muži. Umí francouzsky, musíme toho využít a zeptat se na všechno, co nám zatím zůstává záhadou!

V zemi tajuplných Dogonů. 
Dogonská vesnice pod útesem Bandiagara. Také Dogoni mají své kouzelníky, věštce a stařešiny. Stařešinové rozhodují o chodu vesnice, ale předávají také důležité vzkazy předků, např. jaké slavnosti v jakých obdobích slavit. Dogonští kouzelníci věští mimo jiné ze stop lišky písečné - Vulpes palida. 
(Mali)

Neznámý byl místní průvodce, také Dogon, který se rozpovídal o dogonských tradicích, vztazích mezi vesničany, historii a vysvětlil, co se nám přihodilo. Ještě ten den se ve vesničce Banani konal očišťující rituál, zapříčiněný naší přítomností. Za velkého bubnování, hlasitého zpěvu a tance v tradičních maskách museli muži společně s šamanem zabít krávu a její krví očistit své sacre (posvátné místo). Ani obyvatelé jiné vesnice na toto místo nemohou pohlédnout, natož si lehnout. My jsme se nevědomky prohřešili proti bohům a znesvětili toto nejposvátnější místo. Těch 30 dolarů je částka, za kterou se musí ve městě koupit kráva a uspořádat rituál.

Bubny před voodoo soškami. 
Dogoni používají při tvorbě sošek zvláštních tvarů hlavy. 
(Mali)

I na černém kontinentě je mnoho různých kultur, druhů náboženství a překrásných tradic, které lákají lidi z celého světa. Jako návštěvníci musíme znát a respektovat cizí, byť pro nás nepochopitelné a tak nevšední každodennosti. Můžeme jen nahlédnout a odjet tak potichu, jako jsme přijeli. Vybaveni radami jdeme vstříc dalšímu osudu. Kouzlo přírody a celého tohoto místa je tak silné, že si nás udrželo celý týden. Přes všechny nabrané zkušenosti a rady jsme prožili další velké nesnáze. Ty sice nepředčily zážitek z Banani, ale také nás dostaly do problémů, které umí připravit snad opravdu jen stále neznámá Afrika.

Úžasní astronomové

Domorodá vesnice pod vysokým útesem. 
Krásná dogonská vesnička pod útesem Bandiagara. 
(Mali)

Území Dogonů se nachází na jihovýchodě Mali a zasahuje až do Burkiny Faso. Reliéf krajiny tvoří útes Bandiagara, dlouhý 150 km a vysoký 400 m, pod nímž jsou rozesety domorodé vesničky. Samotný rozsáhlý útes je jako mraveniště provrtán obrovskou spletí chodeb a místností. Typická krajina sahelského pásu je po většinu času velmi nehostinná a zazelená se pouze v období dešťů (červen až září), na kterém jsou Dogoni primárně závislí. Živí se zemědělstvím a chovem dobytka. Odkud tito lidé pocházejí, se stále neví.

Nebe plné hvěz. 
Astronomické znalosti Dognů fascinují vědce po celém světě. 
(Afrika)

Pověsti místních domorodců líčí osídlení naší planety. Věří, že původní planeta Dogonů byla ohrožena zánikem svého slunce Po-tolo, a tak byl archanděl Nommo (shoda s Noem) pověřen přesídlit obyvatele na jinou planetu. Mnoho času nebylo, a tak postavil jen jednu loď, do které pečlivě vybral čtyři páry lidí, živočichů, všeho rostlinstva a zásob na dlouhý meziplanetární let. Tito lidé měli založit novou civilizaci na planetě Zemi, která se nejvíce podobala původní planetě Dogonů. Několikasetleté astronomické znalosti náčelníků jsou naprosto neuvěřitelné. Dogoni tvrdí, že pocházejí z oblasti Síria (souhvězdí Velkého psa), vzdálené 8,7 světelných let od Země. Vědí, že okolo Síria nyní obíhá již vyhaslé slunce Sirius B (Po-tolo, okem neviditelný), které patří k tělesům s obrovskou hustotou hmoty (asi 130 kg/cm3) a moderními astronomy bylo jako Bílý trpaslík objeveno teprve v roce 1915!

Pod útesem Bandiagara. 
Baobaby pod vysokým skalistým útesem. Rozloha Mali je 1 240 192 km2. Nejvyšší hora je Hombori Tondo 1155 m. Nejdelší řeka je Niger 4 160 km, v Mali asi 1600 km.V Mali žije přes 9 milionů obyvatel. Průměrný věk u mužů dosahuje jen 44 let, u žen 47 let. 
(Mali)

Navíc tvrdí, že v systému se nachází i další hvězda Emme-ya-tollo, která má několik planet. Kde a jak se to vše dozvěděli a jak je pozorují, jsou-li tyto věci okem neviditelné? Přijdeme na to někdy? Potíž je v tom, že kmen Dogonů si své znalosti pečlivě ochraňuje před zvídavými vědci. Historikové však podporují příběh zcela jiný. Tvrdí, že Dogoni přišli z pravého břehu řeky Niger (říše Mande, 10.-13. stol.), odkud odešli na západ do dnešní severní části Burkiny Faso. Zde byli označováni jako Kibsi. Odtud před islamizací uprchli do okolí útesu Bandiagara (okolo 1490).

Dogonské zvyky

Život. 
Bambarské dítě s ochrannými voodoo náramky a kri-kri na krku. Přestože veškeré okolí přijalo islám, zůstávají ženy, vedle mužů pečlivě zahalených v dželábiích, nahé. O tomto jevu píše již arabský cestovatel Muhammad ibn Abdallah ibn Battúta ve 14. století: ,K jejich zvykům náleží tyto - služebné, otrokyně a mladé dívky chodí na veřejnosti úplně nahé a nemají ani závoj přes obličej, a tak chodí dokonce i sultánovy dcery. Na konci ramadánu jsem spatřil asi sto otrokyň, které přinášely jídlo ze sultánského paláce, a všechny byly úplně nahé. S nimi šly dvě sultánovy dcery s mohutnými ňadry a nebyly vůbec zakryty.´ Tolik Muhammad ibn Abdalah ibn Battúta. 
(Mali)

Dogoni používají pětkovou numerickou soustavu, jejich týden trvá pět dní, žena by měla kojit pět let. V oblasti útesu se mluví až 35 dialekty. První ženu pro muže vybírají rodiče, další si může vybrat sám. Muži jsou považováni za dospělé ve 22 letech. Žena se po dobu menstruace musí zdržovat v příbytku k tomu určenému - většinou na okraji vesnice.

Chýše. 
Dogoni stavějí své chýše ve čtvercovém půdorysu. Stavebním materiálem je hlína a dřevo. Některé vesnice se dokonce modelují do tvaru ženského těla z ptačí perspektivy. Zvláštní chýše se potom budují na okraji vesnice pro menstruující ženy. Ty v době menstruace nechodí do vesnice mezi ostatní. 
(Mali)

Při obřadech, ze kterých se vylučují ženy a děti, se vždy tančí v maskách zhotovených právě pro tu kterou příležitost. V současnosti se obětují zvířata, dříve bývaly časté i lidské oběti. Místní kouzelníci umějí zahánět zlé duchy, přivolat déšť nebo věštit osud ze stop lišky písečné (Vulpes pallida). Pro znovuoživení plodnosti země pálí s příchodem dešťů placenty, rituály trvají šest dní. Z ptačí perspektivy lze vidět, že Dogoni staví svou vesnici do tvaru lidského těla …

Území Dogonů. 
Útes Bandiagara z ptačí perspektivy. 
(Mali) Mapa. 
Západní Afrika pohledem z družice. 
(Mali)

Další fotografie

Hrozivé voodoo sochy. 
Voodoo sochy podpírají přístřešek pro náčelníka vesnice Dogonů. Dogonská symbolika představuje složitý kulturní systém plný legend, pokynů předků, specifických tvarů a odkazů. 
(Mali) Sošky. 
Dogonské sošky symbolizují nejrůznější aspekty kmenové mytologie. Zde vidíme dvě sošky představující muže se ztopořeným penisem - tedy mužský princip - a nahou ženu s velkým poprsím - tedy princip ženský. 
(Mali) Maska. 
Dogon oblečený do soudobého oděvu má na obličeji nasazenou typickou voodoo masku, se kterou tančí. Masky se zhotovují vždy pro konkrétní událost. Dogonské fetiše vyzařují skutečnou sílu, která pramení z ducha zla. Kdo však používá tuto energii, otevírá se právě duchu zla, který ho postupně zničí. 
(Mali) Voodoo sochy zvířat. 
Silné rituální voodoo sochy představující krávy vyzařují hrůzu a děs. Kdo neucítí na vlastní kůži, nemůže si reálně představit, jak tyto energie působí a fungují. 
(Mali) Nahá socha. 
Africké sochy jako by vyprávěly tajemné příběhy drsné historie tohoto kontinentu. Zvláště silné jsou v noci, když siluetu decentně osvítí namodralé světlo odražené Měsícem. 
(Západní Afrika) Nahá kouzelnice ze dřeva. 
Voodoo socha nahé kouzelnice ukazuje její přirozenou sílu založenou na rovině erotiky. 
(Mali) Stolička. 
Dogoni kladou důraz na symboliku. Většina jejich rukodělných výrobků nese konkrétní poselství. Například rukojeti holí jsou většinou vyřezány ve tvaru krokodýla, který se těší ohromné úctě a představuje smrt, respektive přechod ze života do světa mrtvých. Všechny dogonské sochy mají svůj přesný význam a nejsou tedy pouhou dekorací, což dodává této specifické kultuře na zajímavosti a hodnotě. Oproti civilizovanému světu, kde je většina produktů pouze funkčních a estetických, leč nic neznamenajících, je i pouhá stolička u Dogonů poselstvím. Na této dřevěné stoličce je vyobrazena nahá africká rodina. Na opačné straně jsou muži. Zleva je potom babička a matka s dcerou, tedy symbolika soudržnosti rodiny, kterou umělec vytvořil s důrazem na odkaz svých předků, ke kterým nahota neodmyslitelně patřila. 
(Mali) Vesnice Dogonů. 
Zajímavé hliněné chýše chrání kamenná zeď kolem celé vesnice. 
(Mali) Socha v buši. 
Afrika v pohraničí Burkiny Faso a Mali na nás silně zapůsobila. Právě v této oblasti je Afrika tou pravou, drsnou a magickou. 
(Mali) Propracovaná voodoo maska. 
Michaela si zkouší do detailu propracovanou dogonskou masku. 
(Mali) Domorodá Afrika. 
Hliněné chýše čtvercového půdorysu v zemi Dogonů. 
(Mali) Kmen. 
Mohutný kmen baobabu se sklání nad domorodé chýše Dogonů. 
(Mali) Ráno mezi malými Dogony. 
Typické brzké ráno mezi dětmi z blízké domorodé vesnice. Přestože se vždy snažíme stavět stan daleko od lidí a tak, aby pokud možno nebyl vidět, jsme ráno téměř pokaždé obklopeni houfem zvědavých dětí, které dávno nahlásily naši přítomnost náčelníkovi. 
(Mali) Ve stanu. 
Moskytiéra nás chrání před dotěrným hmyzem, který útočí téměř v celé Africe. V horkých oblastech Sahelu nebo rovníkové Afriky je uvnitř ovšem nesnesitelné vedro. 
(Mali) Na cestě mezi malijskými krokodýly. 
Procházíme kolem posvátného místa, kde volně žije asi deset velkých krokodýlů. Vesničané je uctívají jako symboly smrti, bytosti, které přenášejí do světa zemřelých. Krokodýl je často vyobrazován na holích, kde slouží jako rukojeť a hraje důležitý symbolický význam pro celou hůl. 
(Dogon)

Další příběhy

z naší dvouleté cesty stopem a pěšky napříč nahou Afrikou

Krásné mladé africké dívky apod., aneb upoutávka


Tento web pro vás zdarma vytvořili:

© Ondřej Havelka

html, css :: Atelier GINGO